„Jako členové nasazené bojové skupiny jsme vycvičeni a vybaveni k tomu, abychom působili v široké škále prostředí a situací. Když narazíme na chemickou, biologickou nebo radiační hrozbu, máme tady specialisty na ochranu proti těmto zbraním známým v NATO pod zkratkou CBRN. Díky nim jsme schopni přežít a pokračovat v obraně těch, které jsme slíbili chránit,“ okomentoval nezbytnost práce odborníků přes nebezpečné látky velitel mnohonárodního bojového uskupení na Slovensku plukovník Karel Navrátil.
Právě jednou z oblastí této problematiky je samotná dekontaminace. Jakým způsobem by se uskutečnila v reálné bojové situaci, se seznamovali velitelé všech mezinárodních jednotek tzv. battle groupu. „Místo dekontaminace je předem stanovené. Většinou se vybuduje hlavní a i záložní varianta, protože nikdy nevíme, odkud nepřítel zaútočí. Jednou z podmínek je i zdroj vody, který by měl být někde poblíž,“ popsala základní podmínky pro výstavbu odmořovací linky místa poručice P. P. chemická náčelnice bojového uskupení. Zároveň dodala, že prvotní očištění od bojových chemických látek si může provést každý voják samostatně, protože má u sebe různé odmořovací soupravy. V české armádě se používá IPB-80 (Individuální protichemický balíček) a UOS-1-M (Univerzální odmořovací souprava).
Přestože každý stát mezinárodního uskupení má jiné vybavení, postupy týkající se dekontaminace jsou většinou hodně podobné. V případě, že jednotka projede např. zamořeným územím, zkontaktuje velitele dekontaminační linky. „Na základě nahlášených počtů techniky, lidí a případně i zraněných namícháme směsi a jsme schopni všechno do deseti minut spustit. Naši vojáci pak regulují odmoření lidí i techniky, kdy na konci linky je jednotka opět boje schopná a připravená plnit další úkoly,“ prozradil postup po zažádání o dekontaminaci velící důstojník čety dekontaminace techniky ze 103. prrchbo Rožňava rotmistr D. I., který měl celý výcvik na starosti.
Nejprve přichází na řadu dekontaminace techniky, která se odehrává v průběhu asi dvoukilometrové jízdy. Na první stanovišti se technika očistí od největší špíny: „Druhá zastávka je nános speciální směsi přes rám, která se nastříká na všechny strany vozidla i na podvozek. Následně musí urazit delší trasu, aby směs mohla efektivně účinkovat. Poslední zastávkou je očištění směsi z povrchu techniky,“ vysvětlil podrobný postup při odmoření velící důstojník D. I. Pokud se ale při finální kontrole účinnosti dekontaminace zjistí, že nebyla úspěšná, vozidlo musí celý proces absolvovat ještě jednou.
Poslední na řadu v celém postupu přichází očista jednotlivců či zraněných. Vojáci na sobě mají oblečené ochranné prostředky, v českých podmínkách je to OM-90 (ochranná maska) a JP-90 (pláštěnka na jedno použití). V rámci cvičení si vyzkoušeli i tzv. buddy systém, tedy vzájemnou výpomoc. „Absolvovat celý proces odmoření je hodně náročný. Zkoušeli jsme si i sami na sobě očistit třeba očnicové průzory na masce a musím přiznat, že pracovat v ochranných rukavicích s pinzetou, v pláštěnce a masce vyžaduje hodně velké úsilí,“ přiznal obtížnost celého postupu účastník cvičení desátník J. N.
CBRN specialisté na Slovensku cvičí dekontaminaci téměř každý měsíc. Během roku se pravidelně účastní dvou mezinárodních cvičení. Jejich obdobou v Čechách je 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany generálmajora Oskara Starkoče v Liberci.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: kpt. Zuzana Králová, TID 15. ženijního pluku Bechyně /r
Foto: MN BG SVK
