Pietní akt proběhnul v Chotěnově u Litomyšle, v rodišti Bedřicha Dvořáka. Symbolicky jej současní letci pozdravili zahajovacím průletem stíhacích letounů 21. základny taktického letectva, ale také slavnostní zdravicí, kterou přednesl major Jiří Červený z pardubického letiště: „Za dnešní generaci pilotů a příslušníků letectva AČR mohu zodpovědně říci, že všichni naprosto vzhlížíme k příběhům a odkazům, jako je právě ten pana plk. i.m. Bedřicha Dvořáka. Odvaha a rozhodnost jeho a dalších jemu podobných, kteří v sobě v nelehkých časech 2. republiky a následně protektorátu dokázali najít odhodlání opustit své nejbližší a odejít daleko od svých domovů aktivně bránit naši vlast, je pro nás současné vojáky a letce stále obrovským vzorem. Každý takový příběh je bohužel provázen zklamáním a smutkem nad tím, co přinesl bezprostřední poválečný vývoj, kdy se místo cti, uznání a vděku hrdinům války dostalo perzekuce a propadu na samotné dno společnosti.“ Právě na pardubickém letišti se po válce stal Bedřich Dvořák velitelem Letecké základny.
Akci doprovázelo otevření výstavy Nebeští jezdci a přednáška o letcích RAF.
Šestasedmdesát letců uprchlo v noci z 24. na 25. března 1944 ze zajateckého tábora ze Saganu, který ležel na území dnešního Polska. Mezi uprchlými zajatci byli i tři čeští letci. Jedním z nich byl plukovník in memoriam Bedřich Dvořák, který se narodil v malé vísce Chotěnov blízko Litomyšle. Přestože byl po útěku gestapem zajat a byl podroben krutému zacházení v zajateckém táboře, byl osvobozen na jaře roku 1945 Američany. Bedřich Dvořák poté v Anglii už jako štábní kapitán organizoval po ukončení války přesun československých letců z Anglie zpět do vlasti. Dvořák se stal ve vlasti náčelníkem štábu československého letectva a poté velitelem Letecké základny v Pardubicích. V roce 1946 byl pozván do Londýna jako jeden z československých letců na setkání s anglickou královnou a účastnil se slavnostního pochodu Londýnem.
Po roce 1948 ho stihl osud většiny letců, kteří sloužili v RAF. Bedřich Dvořák byl zbaven velení pardubického letiště, degradován na vojína v záloze a přežíval se svou manželkou v pardubickém sklepním suterénním bytu. Nakonec se musel živit jako buldozerista.
Zemřel v roce 1973. Rehabilitován byl po roce 1989 a v roce 1991 byl povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: kpt. Mgr. Iva Machová /r
Foto: Správa letiště Pardubice