Pro Sovětský svaz představovaly letouny se svislým vzletem a přistáním (VTOL) jednu z možností, jak řešit zabezpečení rozvoje svého palubního letectva. Nedostatek nosičů totiž způsobil, že USA i další státy NATO měly v oblasti palubní útočné síly mnohem větší schopnosti, než Sovětský svaz. Zejména americká flotila palubních letounů opakovaně ukazovala, jakou sílu je schopno velení US Navy rychle soustředit do jednoho prostoru.
I proto Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu od roku 1955 opakovaně řešil možnost vývoje letounu kategorie VTOL, který by byl do budoucna provozován nejen z palub plánovaných letadlových lodí, ale i libovolných jiných typů provizorně vybavených startovací plošinou (zvažovány byly i kontejnerové nákladní lodě). Úvahy o konceptu ale zabraly několik let. Již v roce 1955 však začaly experimenty s vývojovou platformou Turboljot, která měla umožnit získat dostatek poznatků ohledně chování stroje s charakteristikami VTOL. Na ní byly ověřeny první poznatky v oblasti řiditelnosti letounu s pomocí změny vektoru tahu.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: autor, VMF RF, ITAR TASS, OKB Jakovlev
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 9/2020, který vyšel 2. 9. 2020.
Obsah L+K 9/2020 naleznete – ZDE.