Podstatně známější je totiž navazující Piper J-3 (nebo L-4 ve vojenském označení). I tento se postupně vyvíjel, pilotní sedadlo se přestěhovalo dopředu, byly instalovány silnější motory a v roce 1949 byl představen model PA-18 SuperCub, který se s drobnými přestávkami vyráběl až do roku 1994. Celkem bylo vyrobeno přes 36 tisíc kusů Piperů se sedadly za sebou – další jinde (třeba i doma) vyrobené kusy patrně nikdo nikdy nespočítá. Relativně neznámým modelem je Piper J-4 – jedná o variantu se sedadly vedle sebe, kterých bylo vyrobeno jen 1251 – ale jeden z nich stále létá na Slovácku s českou značkou OK.
V roce 1948 Piper přestavil model PA-15 Vagabond, který měl sedadla vedle sebe a křídlo s menším rozpětím. Tímto byla založena řada Piperů s „krátkým“ křídlem. Křídlo už nemělo cca 11 metrů, ale necelých 9. Zajímavé bylo, že PA-15 neměl dvojí řízení – pravý volant se objevil až u modelu PA-17. Ale jak už to často bývá, do PA-15 se toto druhé řízení dalo doinstalovat.
Text: Michal Orlita
Foto: autor a Miloslav Storoška
Více se dočtete v časopisu AeroHobby 6/2021, který vyšel 16. 11. 2021.
Obsah AeroHobby 6/2021 naleznete – ZDE.