V SSSR se prvním rychlopalným kanonem stal typ GŠ-23. Tato zbraň byla zkonstruována v 50. letech s cílem zvýšit kadenci střelby. Sovětští konstruktéři se ale nevydali cestou rotačního závěru, protože jej považovali za mechanicky velmi náročný a zejména nevhodný do chladného severského prostředí s ohledem na možné nežádoucí účinky mrazu na roztažnost závěru i hlavní. Proto přišli s konceptem dvojhlavňové zbraně poháněné odběrem tlakových plynů. Povýstřelové plyny z jedné hlavně proto iniciují mechanismus druhé a naopak, což byl ve své době neotřelý koncept. Původně s ním již na konci první světové války přišel německý konstruktér Karl Gast, který jej ale nedokázal prosadit do velkovýroby ani v Německu, ani v USA, kam se po válce přemístil. Nová sovětská zbraň měla nahradit předchozí typy a stát se hlavním leteckým kanonem pro víceúčelová letadla i pro bombardéry a další typy techniky včetně té pozemní. Nový kanon měl zajistit střelbu na vzdálenost převyšující dostřel nepřítele při výrazně zvýšené kadenci pro zajištění dostatečného rozrušení konstrukce nepřátelského letounu po zásahu.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto:Kalliopoika, Łukasz Golowanow
Více se dočtete v časopisu ATM 4/2023, který vyšel 24. 3. 2023.
Obsah ATM 4/2023 naleznete – ZDE