Pilotní oděv byl za druhé světové války a několik let po ní tvořen upraveným stejnokrojem vyráběným z konvenčních krejčovských materiálů. Obyčejně šlo o pilotní kalhoty a bundu, doplněné standardními výstrojními součástkami, jako byla například košile s kravatou. Bunda byla často kožená, protože tento materiál zajišťoval oproti bavlněným či lněným materiálům alespoň nějakou odolnost proti ohni v případě požáru na palubě. Teprve nástup proudových letounů s jejich vysokými rychlostmi a hlavně katapultážními systémy si vyžádal značnou úpravu oděvů. Ty totiž nově musely letce ochránit proti účinkům ohně a tepla při výmetu sedadla z kabiny i náhlému chladu vnějšího prostředí při katapultáži ve větších výškách či náhlé dekompresi. I když výmet sedadla trvá mnohdy méně než vteřinu, spaliny explozivních náplní sedadel jsou schopné generovat plameny o teplotě přes 400 °C a u mnoha pilotů se po katapultáži v konvenčním oděvu objevily rozsáhlé popáleniny, jejichž hojení bylo obyčejně komplikováno zbytky spáleného oděvu na postižených místech. Proto byl v USA v 50. letech minulého století spuštěn program na vývoj nové generace pilotního oděvu, který by byl vhodný pro každodenní použití a zároveň poskytoval ochranu proti popáleninám při katapultáži či požáru na palubě. Dalším požadavkem byla pevnost v tahu, aby oděv bez potíží přečkal i let po ztrátě překrytu a podobně. Došlo tím k oddělení vývoje pilotního oděvu od ostatních typů vojenských stejnokrojů, neboť požadavky na něj byly značně specifické.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: USAF
Více se dočtete v časopisu ATM 11/2023, který vyšel 27. 10. 2023.
Obsah ATM 11/2023 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Informace o cenách předplatného na rok 2024 jsou – ZDE