„Tento typ stroje je nejstarší provozovanou variantou tohoto typu vrtulníku v našem vojenském letectvu. Do leteckého muzea se dostal v roce 2005. Bohužel byl značně nekompletní, a proto bylo jedním z cílů vrátit stroj do co nejreálnějšího stavu. Chybějící součástky se nám dařilo získávat jednak ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha, nebo i díky soukromým sběratelům. Dnes je vrtulník téměř kompletní a je dokonce možné i zapnout některé systémy vrtulníku, pro příležitostnou prezentaci návštěvníkům leteckého muzea,“ říká Lukáš Syrový, vedoucí pracoviště oprav draků letadel Závodu letadel.
„Po převzetí vrtulníku do LOM Praha se na jeho renovaci podílela celá řada profesí. Od drakařů – motorářů, elektrikářů, zbrojířů, čalouníků, lakýrníků až po klempíře, což jsou ti, kteří opravují poškození celého draku vrtulníku. Je to stejný objem profesí jako při běžné generální opravě, ale v tomto případě, protože už vrtulník nepůjde do vzduchu, se nejde tolik do hloubky,“ vysvětluje Lukáš Syrový.
Tento exponát byl po celou dobu vystavený v Leteckém muzeu Kbely ve venkovní expozice, což mělo negativní dopad na kvalitu vnějšího laku, a to do té míry, že už jej nebylo možné restaurovat. Proto se přistoupilo k jeho kompletní obnově a novému nástřiku původní kamufláže.
„Pro nás to znamenalo dokonalé odbarvení, což je sice hodně pracný postup, ale pro další životnost stroje naprosto ideální. Začali jsme prakticky od úplně čistého plechu. Letoun se musí dokonale očistit, umýt, odmastit, musí se pečlivě zamaskovat ty plochy, které se nesmí nastříkat, což je primárně zasklení – okna, různé anténní systémy, polohová světla a pak teprve dojde k finálnímu nástřiku,“ doplňuje L. Syrový.
Pro všechny, kteří se ve kbelském Závodu letadel LOM Praha na těchto renovacích podílejí, jsou práce na leteckých legendách opravdovou srdcovkou. „A navíc, vrtulník Mi-24D, to je opravdu ikona mezi vrtulníky. Proto to pro nás není žádná rutina, ale radost na takové zakázce pracovat. A obecně, letadla pro Vojenský historický ústav, je příjemné zpestření a do jisté míry i výzva, obnovit je, mnohdy po desítkách let, do co nejlepšího stavu. Mnohdy se jedná o světové unikáty a běžně se k nim člověk nedostane takhle do hloubky,“ konstatuje Lukáš Syrový a dodává, že ve kbelském leteckém muzeu je nejen on, ale i jeho kolegové takřka jako doma.
„Já osobně spolupracuji s kolegy z Leteckého muzea ve Kbelích už více jak čtvrt století. Nejprve jako dobrovolník a posléze se nám podařilo obnovit spolupráci i na oficiální úrovni. Za uplynulých jedenáct let jsme opravili v Závodě letadel už deset muzejních historických exponátů. Když je pak vidíme v plném lesku, tak jsme moc rádi, že jsme přispěli k jejich záchraně pro budoucí generace,“ dodává závěrem Lukáš Syrový.
Text: Jana Deckerová, A report (MO ČR) /red
Foto: archiv Závodu letadel LOM Praha
