K prvnímu operačnímu použití řízených protilodních střel došlo během útoku na italské námořnictvo v roce 1943, za nímž stálo německé letectvo. Toto nasazení se ukázalo jako efektivní a po druhé světové válce se hlavními centry vývoje řízených střel staly specializované podniky v USA, SSSR, Francii, Velké Británii a Itálii. Ve všech případech jde o země s rozvinutým námořnictvem i námořním letectvem, avšak i přesto byly protilodní střely určené k likvidaci námořních cílů a nesené letouny oproti jiným typům řízené výzbroje v době studené války na okraji zájmu. Důvodem byla asymetrie hrozeb, kdy tehdejší sovětské námořnictvo nepředstavovalo dominantní světovou sílu a Západ se připravoval spíše na boj se sovětskými ponorkami než s hladinovým loďstvem. Proto nebyl vývoj protilodních střel prioritou a k názoru o nižší potřebnosti přispěla i absence střetnutí, při nichž by nepočetné z letadel vypouštěné řízené střely hrály větší roli. Pouze v SSSR probíhal vývoj letounových protilodních střel intenzivněji, protože naopak Moskva, vědoma si své námořní nedostatečnosti, pracovala na všech zbraních schopných ohrozit Západ a jeho námořní síly.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: Saab
Více se dočtete v časopisu ATM 4/2024, kterého elektronická verze vyšla 27. 3. 2024 a tištěná 28. 3. 2024.
Obsah ATM 4/2024 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE