ATR 72-500 měl v osudný den za sebou již tři vnitrostátní lety. Hned po půlnoci se vydal na lince 2Z2293/2204 z Aeroporto Internacional de São Paulo/Guarulhos–Governador André Franco Montoro do města Ribeirão Preto (Aeroporto Estadual Dr. Leite Lopes) a zpět. Krátce po 9. hodině zamířil na spoji 2Z2282 do Cascavelu na tamní Aeroporto Regional do Oeste, odkud s 18minutovým zpožděním zamířil v 11.58 hodin na letu 2Z2283 zpátky do São Paula. Na palubě letadla se v té době nacházela čtyřčlenná posádka a 57 cestujících.
Záznamy serveru Flightradar24 ukazují, že letoun během sestupu začal od hladiny přibližně FL 170 (17 000 stop, zhruba 5,2 kilometru) ztrácet výšku mnohem rychleji, než bylo vhodné. Důvod odhalily videozáznamy publikované na sociálních sítích, jež stroj zachycují prakticky v plochém, ale rychlém levotočivém spirálovém sestupu. Letadlo dopadlo do obce Vinhedo, severozápadně od São Paula, a vzňalo se. Pád a následný požár poškodily jeden z domů. Na zemi nebyly hlášeny oběti na životech.
Brigádní generál Marcelo Moreno, šéf brazilského Centra pro vyšetřování a prevenci leteckých nehod (CENIPA) uvedl, že letadlo nehlásilo žádnou nouzovou situaci. Meteorologická data z letiště Viracopos Campinas, ležícího poblíž obce Vinheda, však v době nehody naznačují sníženou viditelnost a slabý déšť. Existují také důkazy o tom, že v inkriminovanou dobu pro části letové informační oblasti Brasilia, včetně oblasti, ve které se nacházel ATR 72-500, platilo varování před silnou námrazou pokrývající hladiny FL 120 až 210, tedy výšky mezi 3,7 až 6,4 kilometru. Zda za ztrátou vztlaku a pádem letadla strojí skutečně námraza odhalí až podrobné vyšetřování. CENIPA v tiskové zprávě uvedlo, že získalo již obě takzvané černé skříňky letadla, tedy hlasový záznamník (CVR) a zapisovač letových údajů (FDR).
Pouhý den před nehodou společnost Voepass (do 21. srpna 2019 známá jako Passaredo Linhas Aéreas) na svém sociálním mediálním kanálu upozorňovala na svoji flotilu tvořenou výlučně letouny ATR, dvěma verze ATR 42-500, sedmi ATR 72-500 (již bez PS-VPB) a čtyřmi stroji ATR 72-600, s poznámkou o schopnosti letadel operovat z krátkých drah a obsluhovat i vzdálená letiště. Dopravce Voepass rovněž zmínil „špičkovou technologii“ a „spolehlivé bezpečnostní záznamy“.
Zřícený ATR 72-500 (72-212A) byl vyroben v roce 2010 pod číslem 908 a jako F-WWEZ zalétán ve francouzském Toulouse dne 22. dubna téhož roku. Od 29. dubna 2010 byl s poznávací značkou F-ORAB provozován albánskou společností Belle Air. Následně jako I-LZAN létat od 28. července 2010 u italské pobočky Belle Air Europe, načež se 13. července 2012 vrátil k Belle Air (F-ORAI), v jejíž flotile setrval až do 24. listopadu 2013, přičemž od 6. prosince 2013 do 13. září 2014 byl zakonzervován na letišti v Toulouse.
Letoun 11. září 2014 odkoupila dánská leasingová společnost Nordic Aviation Capital (NAC), která jej dva dny poté jako OY-YAJ přelétla do Billundu. Tam vyčkával odstaven až 26. prosince 2014, než byl po řádném servisu 5. ledna pronajat indonéskému dopravci Pelita Air Service (PAS), v jehož službách a 66místé konfigurací, s pozn. zn. PK-PAV a jménem Dumai setrval až do 10. června 2022, kdy byl navrácen NAC. Již 17. října 2022 jej převzal poslední provozovatel, Voepass, jenž jej stejně jako přechozí společnosti, s výjimkou PAS, nasazoval v úpravě pro 68 cestujících. Stroj PS-VPB pokřtěný Maritaca první pasažéry svezl 28. června 2023.
Text: Jiří Kučírek
Foto: Rafael Luiz Canossa – Wikimedia.org a Ikko Haidar Farozy – Wikimedia.org
Video: neznámý autor via New York Post
Grafika: Flightradar24
.jpg){kind=link}