Na místě jsou také dva specialisté Univerzity obrany z Katedry ženijních konstrukcí, jejichž úkolem je vytipovat vhodná místa pro stavbu náhradních přemostění. Armáda ČR staví mostní provizora v místech, kde byl původní most stržen nebo byl výrazně poškozen.
„Nejprve musíme obdržet požadavek od krizového štábu, bezprostředně poté na místo vyráží odřad pro výstavbu mostů. Ten se sestává z odborníků z Armády ČR a Univerzity obrany, schopných posoudit, zda most lze postavit, a geodeta, který prostor zaměří,“ vysvětluje Pavel Maňas, vyučující na Katedře ženijních technologií Univerzity obrany, který dnes v postižených oblastech výstavbu připravuje.
Na místě je pak samozřejmě zástupce obce a osoba zodpovědná za pozemní komunikace. „Dozvíme se, co a jak by potřebovali, k čemu by most měl sloužit, jakou by měl mít zatížitelnost a v jakém časovém horizontu výstavbu náhradního mostu vyžadují. To proto, že pokud už je předpřipravena výstavba zcela nového, klasického mostu, nemá smysl budovat provizorium, které by při stavbě nového překáželo,“ popisuje nelehký proces přípravy Maňas.
Ze schůzky vznikne hlášení, které v případě přítomnosti významnější komunikace putuje i na Ministerstvo dopravy. Zde požadavek dostane prioritu – tedy jak rychle se na stavbu spěchá.
„Projektovou dokumentaci jako takovou řeší Univerzita obrany. Připravíme výkresy s přesným umístěním i postup při stavbě. Řešíme, zda se bude stavět na původním či novém místě, zda bude potřeba nová komunikace, kdo odklidí trosky původního mostu. Plánujeme i dodatečné práce: jestli bude nutné upravit či zpevnit břehy nebo odkud kam se bude stavět. Nesmíme zapomenout, že na místo dorazí těžká technika a jeřáb, který musí vojáci zapatkovat. To vše vyžaduje spoustu volného prostoru. V těsné soutěsce v Hřensku jsme takto bojovali doslova o milimetry.“
Podklady obsahující potřebné výkresy a textové popisy vznikají zhruba týden a poté putují i se seznamem materiálu ke Správě státních hmotných rezerv, která provizorní mosty na dobu tří let zdarma zapůjčuje.
Mostní stavebnice
Existují dva typy náhradního přemostění – mostová souprava (MS) a těžká mostová souprava (TMS). V obou případech jde o jakousi skládačku z dílů, které se spojují do různě dlouhých mostních polí, která lze dále propojit. Pavel Maňas předpokládá, že ženisté by v místech postižených povodněmi stavěli první typ.
„MS tvoří třímetrové kusy mostu, z nichž se tvoří mostní pole o délce 24 metrů. Nejdelší mostová souprava, kterou jsme v minulosti postavili, měla 81 metrů, standard je ale 18 nebo 21 metrů. Na rozdíl od těžké mostové soupravy, kde sestavení jednoho mostního pole zabere týden, lze celou mostovou soupravu postavit rychleji – v řádu jednoho až dvou dnů,“ vysvětluje.
Jak z názvů obou typů vyplývá, jde o mostní provizoria, která neunesou větší zátěž. „Oba typy jsou omezené nosností na nápravu. U MS je to cca 10 tun, u TMS přibližně 11 tun. Jen pro ilustraci: u městského autobusu je nosnost na zadní nápravu i 11,5 tuny, na provizorní most by tedy nemohl,“ zdůrazňuje Maňas.
Když vše klapne, naplánuje se přeprava mostních částí a výstavba může začít. Podle Pavla Maňase jedno mostní provizorium staví jedna ženijní četa, tedy cca dvě desítky vojáků.
„Mohu potvrdit, že v tuto chvíli už 15. ženijní pluk plánuje přípravu odřadů, které budou v Moravskoslezském a Olomouckém kraji pro tyto potřeby nasazeny,“ sdělil velitel 15. ženijního pluku plukovník gšt. Martin Kavalír.
Text: Armáda ČR
