Vyhľadať
Close this search box.

MENU

Bezpilotní letouny na rozcestí: Odrazy ukrajinských zkušeností

Bezpilotní letouny jsou ve spojení s válkou na Ukrajině skloňovány takřka denně. Malé multikoptéry se staly doslova prodlouženým zrakem obou stran konfliktu a rovněž i paží, která dokáže dopravit munici na požadovanou vzdálenost. Již méně se hovoří o středních bezpilotních prostředcích, pro něž je zmíněný konflikt ohromným mementem pro další rozvoj. Mediálně nejznámějším typem je turecký Bayraktar TB2, který byl zejména v začátcích války popisován jako zázračná zbraň. Poměr sil na bojišti ale nikterak nezvrátil a nyní jsou i zjevné důvody proč. V tomto a v druhém dílu článku si představíme klíčové poznatky z války na Ukrajině a jejich vliv na vývoj středních UAV. Záměrně zde pomíjíme malé bezpilotní prostředky, jejichž nasazení i konstrukce jsou zcela odlišné, stejně jako ty velké, které se na Ukrajině nevyskytují.
Hybridní stroj Integrator VTOL fi rmy Boeing Insitu. Na snímku je vzletové zařízení, které se po vzletu odpoutá. K přistání je potřeba záchytný hák.

Velikost bezpilotních leteckých prostředků střední kategorie, které jsou mnohdy nazývány taktickými, je v některých metodikách ohraničena hodnotou 150 kg maximální vzletové hmotnosti s tím, že cokoliv nad tuto hodnotu je již považováno za velký bezpilotní prostředek. Důvodem je, že 150 kg je hraniční hodnotou vojenského stavebního předpisu STANAG 4703, který je ve vyšších váhových hodnotách doplněn normou STANAG 4671. Druhý zmíněný standard obsahově odpovídá sérii leteckých norem řady CS-23, což z podstaty znamená, že výsledný letoun musí být certifikován téměř shodnými procesy a způsobem průkazu shody s předpisovou základnou jako běžné pilotované letouny. To má dopad na velikost i na použité letadlové systémy a jejich spolehlivost i robustnost. V praxi proto podobný prostředek obyčejně pro mnohem menší výrobní série stojí násobně více než pilotovaná letadla. Naproti tomu STANAG 4703 umožňuje využít širšího množství stavebních předpisů včetně odvozených standardů, jako je například CS-VLA pro lehké letouny, které umožňují ekonomicky efektivnější vývoj. Jiné třídníky považují za střední letadla stroje do 300 anebo i 500 kg maximální vzletové hmotnosti. Další členění pak zohledňuje dostup a vytrvalost s kombinací zkratek MALE/HALE (Medium Altitude – Long Endurance či High Altitude – Long Endurance) atd. Pro tento článek se soustřeďme na stroje v hmotnostním rozmezí 25 kg až 500 kg.

Český stroj Primoco One 150. Jde o konvenční design využívající tradičních stavebních materiálů, avšak v podobě odpovídající požadavkům předpisu STANAG 4703.

Protože mají bezpilotní letouny v budoucnosti létat ve shodném prostředí jako ty pilotované, stává se certifikace nezbytností. A díky detailní definici požadavků ve stavebních předpisech STANAG se jasně ukazuje, že pouze certifikované prostředky mohou být skutečně „profesionální“ a spolehlivé. Například mnoho nedostatků bezpilotních systémů zjištěných na Ukrajině je plně ošetřeno stavebními předpisy STANAG a jen fakt, že dosud neexistuje jediný plně certifikovaný bezpilotní letoun, brání v jejich odstranění. Jinými slovy, pokud by byla ze strany uživatelů vyžadována certifikace dříve, neodcházelo by tak často ke zjištění rozporu mezi výrobcem deklarovanými a skutečnými parametry.

Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: Boeing Insitu, autor

Více se dočtete v časopisu ATM 10/2024, kterého elektronická verze vyšla 25. 9. 2024 a tištěná v pátek 27. 9. 2024.

Obsah ATM 10/2024 naleznete – ZDE

Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE

Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE

Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.