Na rozdíl od tradičních „testů železného ptáka“ (iron bird tests), které se obvykle provádějí na zkušebních stavech, NASA použil samotný skutečný letoun X-59. Během takzvaných „testů hliníkového ptáka“ (aluminium bird tests) byl aktivován téměř celý systém letadla, s výjimkou pohonné jednotky. X-59 reagoval na pilotní vstupy i simulované poruchy přesně tak, jak by to udělal při skutečném letu. Tento přístup umožnil důkladné ověření spolupráce hardwaru a softwaru v reálných podmínkách.
Testování zahrnovalo i ověření systému pro udržení cestovní rychlosti (cruise control), který propojuje motor GE-414 s avionikou. Ten má při reálném letu pomáhat pilotovi udržovat konstantní rychlost bez nutnosti neustálé ruční regulace. Výsledky potvrdily, že řízení tahu funguje plynule a přesně dle očekávání.
Důležitou roli hrály také testy elektromagnetické kompatibility. Letoun X-59 musel prokázat, že jeho elektronika bude odolná vůči rušení z jiných zařízení – například ze sousedního F-15D – i vůči vlastním systémům. Výsledky ukázaly, že avionika pracuje bez rušivých interferencí, což je zásadní pro bezpečný provoz.
Po těchto úspěšných testech se vývoj posouvá k pojížděcím zkouškám (taxi tests), kdy se letoun bude pohybovat po zemi vlastní silou. Zkoušky proběhnou v areálu Skunk Works v kalifornském Palmdale, kde byl letoun sestaven. Prověřeno bude ovládání letadla, reakce motoru, brzdění i stabilita při pojíždění – což je poslední krok před historicky prvním skutečným letem X-59.
Text: Jiří Kučírek
Foto: Garry Tice – Lockheed Martin / NASA
Video: NASA