V minulosti byla simulace ve výcviku vojenských pilotů spojena především s pozemními trenažéry, tedy nejčastěji kabinami letounů umístěnými v projekčních dómech, na jejichž povrch se promítal obraz prolétávané krajiny dynamicky reagující na pohyby řídicích prvků v kabině. Modernější systémy pak přišly i s konceptem síťového spojení, kdy byly pilotovi generovány i spolupracující, nepřátelské či neutrální entity počínaje letouny až po pozemní prostředky v rámci taktického výcviku.
Vcelku zajímavě se ve vojenském letectví nikdy příliš nerozšířily plně uzavřené kabiny letounů na hydraulicky ovládaných plošinách, ale častěji šlo o jednodušší zařízení. Důvodem bylo, že vojenský výcvik je kaskádový a do kokpitu simulátoru usedali letci s takzvanou referenční zkušeností, tedy po absolvování adekvátní předchozí fáze výcviku.
Text: Jakub Fojtík
Foto: Collins Aerospace, IAI, Presagis, RAF, Red 6, USAF
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 6/2025, který vyšel 4. 6. 2025.
Obsah L+K 6/2025 naleznete – ZDE.