
Zejména Třetí říše za druhé světové války investovala obrovské fi nanční sumy, velké množství materiálu a nezměrné lidské úsilí do budování značného množství velkých bunkrů v hloubi svého území. Nejčastěji šlo o různá armádní velitelství, odpalovací stanoviště nacistických „zbraní odplaty“, spojovací uzly nebo – asi nejikoničtější z nich – ponorkové bunkry v Německu i okupovaných francouzských a norských přístavech. Na to pochopitelně zareagovali Spojenci při vývoji nových leteckých pum, kdy vznikly supertěžké průbojné typy, jako britský Tallboy o hmotnosti asi 5,4 t nebo desetitunový Grand Slam. Americké letectvo pro změnu na německé zodolněné cíle shazovalo tzv. Disneyho pumy, což bylo neoficiální označení pro průbojnou munici RA/CP (Rocket-Assisted/Concrete-Piercing) s urychlovacím raketovým motorem, vážící zhruba dvě tuny. Zmíněné bomby při svém pádu k zemi dosahovaly téměř nadzvukové rychlosti a při dopadu dokázaly pronikat několika metry železobetonu.

BLU-109
Během studené války převzaly roli „ničitelů bunkrů“ jaderné pumy, a teprve v 80. letech 20. století začaly Spojené státy opět pracovat na konvenčních průbojných bombách. Jejich základem se stala hlavice BLU-109 (zkratka znamená Bomb Live Unit), zařazená do amerického arzenálu v roce 1985. Jde o ekvivalent standardní tříštivo-trhavé pumy Mk.84 o hmotnosti 907 kg, který je ale na rozdíl od ní určen k ničení vysoce odolných objektů. Tělo penetrátoru BLU-109 je vyrobeno z kované vysokopevnostní oceli 4330, odolávající tlaku téměř 12 t/cm². Pro srovnání, běžná konstrukční ocel má odolnost 2,5 t/cm², vysoce pevná legovaná ocel 4150, využívaná v produkci hlavní palných zbraní, potom asi dvojnásobnou. Samotné tělo má délku přibližně 2,4 m a průměr 37 cm, přičemž průměr základny dosahuje 41 cm. Tloušťka stěny těla se pohybuje od 2,85 cm po stranách do zhruba 9,5 cm v zesílené přední části. Při adjustaci hlavice BLU-109 se zapalovač řady FMU-139, FMU-143 nebo FMU-152 šroubuje do jímky umístěné ze zadní strany jejího těla, aby byl při nárazu do cíle zabezpečen průnik do co možná největší hloubky a k iniciaci zapalovače došlo až s odpovídajícím zpožděním.
Text: Dušan Rovenský
Foto: US DoD , USAF
Více se dočtete v časopisu ATM 8/2025, kterého elektronická verze vyšla 30. 7. 2025 a tištěná v pátek 1.8. 2025.
Obsah ATM 8/2025 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE