MENU

Artemis II: Bezpečně zpátky na Zemi

Závěrečná fáze mise Artemis II se během desátého letového dne nesla ve znamení posledních příprav na návrat do zemské atmosféry. Posádka kosmické lodi Orion dokončila konfiguraci kabiny pro vstup, zajistila volně uložené vybavení a provedla finální kontrolu systémů řízení, navigace i komunikace. V této fázi již byla loď na stabilizované návratové dráze po předchozích korekčních manévrech.
Reid Wiseman a Victor Glover ukazují snímek Země po závěrečném korekčním zážehu návratové dráhy

Rozhodujícím krokem byl závěrečný korekční zážeh návratové trajektorie, který proběhl 10. dubna 2026 v 14.53 EDT (20.53 SELČ). Motory kosmické lodi Orion pracovaly přibližně 8 sekund a vyvolaly změnu rychlosti o 4,2 ft/s (cca 4,6 km/h), čímž definitivně doladily trajektorii pro vstup do atmosféry. Během manévru posádka ve složení Reid Wiseman, Victor Glover, Christina Kochová a Jeremy Hansen sledovala konfiguraci lodi, navigační data a průběh operace podle předem stanovených postupů.

Posádka Orionu se připravuje na vstup do zemské atmosféry

Časová osa návratu (EDT / SELČ)

  • 17.00–18.00 EDT (23.00–0.00 SELČ)
    Finální konfigurace kabiny, uzavření průlezů mezi moduly, příprava na oddělení servisního modulu.
  • 19.40 EDT (1.40 SELČ)
    Oddělení servisního modulu.
  • 20.07 EDT (2.07 SELČ)
    Vstup do atmosféry ve výšce přibližně 120 km a při rychlosti zhruba 39 000 km/h
  • 20.07–20.17 EDT (2.07–2.17 SELČ)
    Průlet atmosférou, manévr skip reentry, maximální tepelné zatížení
    teploty na čelní části štítu přibližně 2700–2800 °C.
  • 20.17 EDT (2.17 SELČ)
    Rozvinutí stabilizačních padáků.
  • 20.19 EDT (2.19 SELČ)
    Rozvinutí hlavních padáků.
  • 20.22 EDT (2.22 SELČ)
    Splashdown  – přistání na hladinu oceánu.

 

Oddělení servisního modulu: pilotovaný modul Orion pokračuje k Zemi, servisní modul zaniká v atmosféře nad Tichým oceánem

Po vstupu do atmosféry Orion využil profil tzv. skip reentry (odrazový návrat), při němž kabina krátce vystoupá zpět do vyšších vrstev atmosféry, čímž se sníží tepelné i mechanické zatížení konstrukce. Během této fáze došlo k nejvyššímu zatížení tepelného štítu, jehož ablativní materiál odváděl extrémní množství energie vzniklé při brzdění z meziplanetárních rychlostí.

Orion vstupuje do atmosféry Země ve výšce přibližně 120 km při hypersonické rychlosti

Po přechodu do hustších vrstev atmosféry byla rychlost postupně snížena na podzvukové hodnoty, což umožnilo nasazení padákového systému. Sekvence nasazení byla plně automatická a proběhla bez odchylek – nejprve stabilizační padáky, následně trojice hlavních padáků, které snížily rychlost na přibližně 30 km/h při dopadu.

Kabina Orionu přistává do Tichého oceánu u pobřeží Kalifornie

Bezprostředně po splashdownu (dosednutí na vodní hladinu) zahájily činnost záchranné týmy amerického námořnictva. Kabina byla stabilizována pomocí nafukovacích vaků a zajištěna potápěči. Přibližně do 30 minut po přistání došlo k otevření průlezu a postupnému vyvedení posádky.

Orion dosedá na hladinu Tichého oceánu

Hlavním záchranným plavidlem byla výsadková loď USS Portland (LPD-27), která koordinovala operaci v oblasti dopadu. Astronauti byli pomocí člunů a vrtulníků MH-60S Seahawk přepraveni na její palubu, kde podstoupili první lékařské prohlídky. Samotná kabina Orion byla následně vyzdvižena na palubu pomocí jeřábového systému.

Letecký záběr na přistání kabiny Orionu do Tichého oceánu

Po dokončení záchranné operace byla posádka transportována na pevninu k dalším lékařským vyšetřením a vyhodnocení mise. Úspěšný návrat tak uzavřel nejen rekordní let z hlediska vzdálenosti od Země, ale především první pilotovanou zkoušku systému Orion v podmínkách návratu z hlubokého vesmíru.

Text: L+K
Foto: NASA, US Navy

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.

Top