Terčové letouny vzniklé přestavbou nadzvukových bojových strojů by se v dnešní době mohly jevit jako přežitek, navíc poměrně nákladný – existují přece špičkové počítačové simulační technologie případně menší a výrazně levnější létající terče, schopné imitovat radarovou i infračervenou stopu klasických letadel. Opak je ale pravdou a v praxi se stále najde řada situací, v nichž je využití „plnorozměrových“ terčů, označovaných ve Spojených státech jako FSAT (Full Scale Aerial Target), tou nejlepší možností. Z části jde o některé výcvikové účely, hlavní uplatnění ale FSAT našly zejména v rámci testování nejrůznějších zbraňových systémů, při němž by každé „zjednodušení“ mohlo ovlivnit objektivitu výsledků zkoušek. Jedině skutečný bojový letoun, schopný plnohodnotně manévrovat a používat různá protiopatření může být cílem, na němž lze spolehlivě ověřit například schopnosti protiletadlových řízených střel, ať už odpalovaných ze země či ze vzduchu.
Text: Tomáš Soušek
Foto: USAF
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 1/2017, který vyšel 11. ledna 2017.
Obsah L+K 1/2017 naleznete – ZDE.