Takzvané letištní radiolokátory používané ve Vzdušných silách AČR stály v poslední době poněkud stranou zájmu velké části odborné i široké veřejnosti, a to zejména v souvislosti s pořizováním nových „bojových“ radiolokátorů kategorie MADR (Mobile Air Defence Radar). Z hlediska zajištění bezpečného provozu vojenského letectva jsou ovšem letištní radary neméně důležité a musí reflektovat náročné parametry splňující doporučení ICAO a Eurocontrolu. Orgány řízení letového provozu na leteckých základnách je potřebují k tomu, aby měly vlastní a nezávislý zdroj informací o situaci v okolním vzdušném prostoru, vymezeném primárně takzvanou koncovou řízenou oblastí TMA (Terminal Maneuvering Area), sahající do vzdálenosti až 50 km od letiště.
Vzhledem k tomu, že vývoj a výroba radiolokačních systémů má v České republice a v dřívějším Československu dlouhou tradici, spoléhalo se naše letectvo v kategorii letištních radarů téměř výhradně na domácí produkty. Stávající systém označovaný jako RPL-5M však technologicky pochází už ze 70. let minulého století, a i když díky modernizaci splňuje požadavky letectva i mezinárodních civilních leteckých norem (ICAO Annex 10), jeho životnost už byla dávno vyčerpána. Značně opotřebovány jsou například veškeré mechanické části radarů, jejich údržba a stále četnější opravy si tak vyžadují delší odstávky, což výrazně omezuje provoz na jednotlivých základnách.
Text: Tomáš Soušek
Foto: Jan Čadil, ELDIS
Více se dočtete v Ročence Vzdušných sil Armády České republiky 2017, která vyšla 15. srpna 2017.
Obsah ročenky naleznete – ZDE.