Myšlenka modernizovat An-2 rozhodně není nová a již na počátku osmdesátých let pracovala Antonovova kancelář na projektu An-3 s turbovrtulovým motorem TVD-20 a trojlistou stavitelnou vrtulí AV-17, který měl postupně nahradit An-2 ve službě u většiny uživatelů. Kvůli tehdejšímu nezájmu oficiálních míst, neexistenci vazby k výrobnímu závodu v Polsku i složitosti samotné přestavby vyžadující značné zásahy do konstrukce nakonec bylo po roce 2000 dokončeno pouhých 25 kusů, které z většiny slouží u ruských státních organizací.
I když se poté někteří uživatelé snažili myšlenku An-3T vzkřísit, kvůli vysoké ceně přestavby, ekonomické krizi v postsovětském prostoru a komplikovaným právním vztahům týkajících se typových práv neuspěli. S postupujícím časem je ale náhrada An-2 v Rusku a dalších státech SNS stále palčivějším problémem. Dle aktuálních informací z ruského civilního registru IAC MAK je v členských zemích registrováno přes 2200 letounů An-2, přičemž přibližně 600 by mělo být aktivně používáno.
Text a foto: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M
Více se dočtete v časopisu AeroHobby 5/2017
Obsah AeroHobby 5/2017 naleznete – ZDE