Kurzu se tentokrát účastnili strakoničtí vojáci – příslušníci úkolového uskupení pozemní protivzdušné obrany. „Ačkoliv byli do kurzu CLS zařazeni na základě předem stanovených požadavků, v jeho průběhu pochopili, že získané znalosti využijí nejen ve vojenském životě, nýbrž i civilním. A když výuka baví žáky, baví to i učitele,“ uvedl jeden z instruktorů nadrotmistr Marek Pflug.
Nikdo učený z nebe nespadl
Další z absolventů královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví přiznal, že při výuce občas padl dotaz, který je překvapil. „Otázky, vztahující se k problematice poskytování přednemocniční péče v zahraničních misích, konzultujeme se zkušenějšími kolegy z obvaziště. Určitě bychom ale chtěli v budoucnu vyjet do zahraniční operace. Poznatky, které zde člověk získá, jsou nenahraditelné,“ sdělil nadrotmistr Martin Janoušek.
Mladé záchranáře trápí ještě jedna věc – praxe, které jsou nezbytné pro udržení jejich praktických dovedností. „S ohledem na množství úkolů, které plníme na útvaru, chodíme na praxe do nemocnice na anesteziologicko-resuscitační oddělení. V souladu s odbornými požadavky, které jsou kladeny na profesi zdravotnických záchranářů, je mnohem vhodnější praxe u zdravotnické záchranné služby, případně na urgentním příjmu v nemocnici. Bez těchto zkušeností budou naše schopnosti stagnovat nebo dokonce upadat,“ shodli se oba instruktoři.
Výhody služby u Armády ČR
Profesi vojenského záchranáře přesto oba hodnotí jako zajímavou. „Vždy jsem chtěl mít trochu akčnější povolání, pracovat v terénu. Sedět v kanceláři u počítače mě nikdy nelákalo,“ prozradil nadrotmistr Janoušek.
Méně stereotypu či možnost sportovat zase vyzdvihnul nadrotmistr Pflug. „Zabezpečujeme vojenské výcviky, kurzy CLS, přednášíme o první pomoci. Člověk nedělá jedno a to samé. Je to rozmanitá práce, i když k tomu občas patří také to neoblíbené papírování,“ dodal Pflug. „Armáda nabízí i sportovní vyžití. A co si budeme nalhávat, finanční ohodnocení je v naší profesi také příznivější než v civilu,“ uzavřel mladík, kterého k vojenské službě přivedlo vlastenectví a rodinná tradice.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: kpt. Jana Samcová, 25. protiletadlový raketový pluk Strakonice
