Moje láska k Trenerům se mnou není odjakživa. Skoro by se chtělo až říci, že to bylo vlastně naopak. Trener pro mě totiž byl „málo Spitfire“. Málo legenda. Moc obyčejný a samozřejmý. Jistě, v mém okolí se vždy vyskytoval dostatek nadšenců, ale mé oči formované plachtařskými začátky viděly Zliny spíš jako pracovní nástroje, jako cestu do termiky, cestu vzhůru k výškám, ale pro větroně.
A nezměnil to ani krásný výlet na Aviatickou pouť v roce 2012, kdy jsme s kamarádem Ríšou Vlčkem vyvezli naši klubovou OK-IFG do Pardubic. Pak se ale něco změnilo a velký podíl na tomto přerodu má Michal Orlita. Tak se stalo, že jsme se jednoho dne potkali v aeroklubu, kde jsem trávil celý den velmi důkladným mytím tehdy čerstvě kunovické „Dvěstěpětky“ OK-KNG. Ačkoli byla původně dost špinavá, mycí prostředky, voda a jarní slunce postupně dávaly vyniknout elegantním křivkám, které jsem pořád dokola obdivoval a nejednou už jsem se viděl v kokpitu.
Text: Matěj Podhorský
Foto: autor, Miloslav Soroška, Michal Orlita
Více se dočtete v časopisu AeroHobby 6/2020, který vyšel 11. 11. 2020.
Obsah AeroHobby 6/2020 naleznete – ZDE.