Mezi pardubickými záložníky najdeme různé profese. Jedním z nich, který absolvoval toto říjnové cvičení, byl i rotný Tomáš Johanides, bývalý voják 43. výsadkového pluku v Chrudimi. V současné době se v civilu věnuje podnikání.
Co Vás vedlo po ukončení profese vojáka z povolání ke vstupu do Aktivní zálohy?
Za dobu mé vojenské služby jsem prošel řadou kurzů a funkcí, kde jsem sbíral zkušenosti potřebné pro práci profesionálního vojáka. Z mého pohledu by byla škoda toto vše zahodit a nechat zapomenuté, když tady jsou jednotky a vojáci AZ, pro které jsou moje zkušenosti a znalosti přínosem a žádanou komoditou. S tím jsem i vstoupil do aktivní zálohy – možnost předávat své zkušenosti a vědomosti a podílet se na přípravě vojáku AZ na jejich nasazení v rámci krizových situací.
Můžete blíže specifikovat vaše podnikání, kterým se v civilu zabýváte?
Zabývám se lesnickou činností. Těžba, pěstební činnost – kompletní péče o les, ale i rizikové kácení nebo údržba zahrad a zeleně. Po osmnácti letech aktivní služby je to pro mě příjemná změna a možnost být každý den s rodinou. Je to fyzicky náročná práce na čerstvém vzduchu a člověk se u toho unaví a úžasně si vyčistí hlavu.
Toto je pro Vás první cvičení s pěší rotou aktivní zálohy. Jak se Vám cvičení líbilo?
Pro mne to byl návrat do něčeho, v čem jsem žil 18 let. Z obecného hlediska není rozdíl mezi cvičením s profesionálními vojáky nebo rotou aktivní zálohy. Obojí má svá pevně daná pravidla platná v Armádě České republiky. Posloupnost velení, směrnice, předpisy a řády, kterými se voják řídí. Rozdíl je v tom že profesionální voják v tomto systému žije po celý rok a mnoho věcí má tzv. zarytých pod kůži a dělá je automaticky. U vojáka aktivní zálohy chvíli trvá, než se tzv. přepne z civilního myšlení do toho armádního. Už i já jsem to na sobě po více jak roce od odchodu z armády pocítil. Ve výsledku cvičení hodnotím velice kladně. Překvapilo mě, s jakým nadšením záložníci přistupovali k výcviku a zadávaným úkolům. Je tam výborná parta lidí a člověk si zase zavzpomíná, jaké to bylo nosit na sobě maskáče. Za mě obdivuji každého, kdo je ochoten opustit komfort civilního života a dobrovolně obětuje svůj čas a úsilí ve prospěch aktivní zálohy a tím i společnosti.
Je podle Vás délka výcviku za rok pro aktivní zálohy dostatečná?
Z mého krátkého působení u aktivní zálohy nemohu hodnotit, jestli je to dostačující nebo nedostačující. I já jako podnikatel musím plánovat, kdy se mohu účastnit výcviku a kdy mě to moje práce neumožní. V naší jednotce jsou lidé mnoha profesí – lékaři, učitelé, živnostníci, řadoví dělníci různých specializací a zaměstnavatelů. Právě zaměstnavatelé jsou ti, kterým může vzniknout problém, jestliže se jeho zaměstnanec chce výcviku zúčastnit. Z toho pak vychází i doba za jakou jednotlivý voják aktivní zálohy dosáhne určitého stupně vycvičenosti. Časový rozpočet ze strany armády je dle mého dostačující, ale možnosti příslušníka účastnit se za rok výcviku má své limity dané právě tím, že má svoji práci a svůj soukromý život a s tím se snaží skloubit službu pro aktivní zálohu.
Byl jste profesionálním vojákem a nyní jste aktivním záložníkem. Jak podle Vás pohlížejí na aktivní zálohu profesionální vojáci?
Myslím, že chápou potřebu vzniku těchto jednotek v rámci armády a vnímají je v pozitivním smyslu. Vzhledem k tomu, že aktivní záloha funguje již mnoho let a proběhla již řada společných cvičení, prokázali tak, že jsou plnohodnotnou součástí Armády České republiky.
Co Vám na vstup do aktivní zálohy říká Vaše rodina?
Podpora rodiny je pro mě velmi důležitá, zejména z hlediska důvodu, proč jsem vstoupil do řad aktivní zálohy. Účast na cvičení plánuji zejména s ohledem na svoji rodinu a potřeby mého podnikání. Bez této synergie by moje působení v aktivní záloze nemělo smysl.
Doporučil byste aktivní zálohu i ostatním občanům České republiky?
Určitě ano. Jsem přesvědčen, že určitá forma povinného základního výcviku by zásadním způsobem přispěla ke zvýšení připravenosti občanů České republiky na krizové situace a současně ke zvýšení jejich fyzické a psychické připravenosti.
Pro řadu lidí je to možnost získání zkušeností, s nimiž by se jinde než v armádě nesetkali – třeba práce s mapou, radiotechnikou, bojem zblízka či sebeobranou, manipulací se zbraněmi, řízení a obsluha speciální vojenské techniky ale i situace, které se značně vymykají běžnému komfortu našich životu.
V aktivní záloze jsou občané, kterým není obrana naší vlasti lhostejná, a kteří jsou ochotni obětovat svůj čas a energii.
O to více v dnešní době a bezpečnostní situaci by si měli lidé uvědomovat, že to co máme dnes, už zítra být nemusí. Právě v takové době je dobré mít okolo sebe lidi, kteří vědí, co mají dělat, jsou na to alespoň v rámci možností připravení a mohou tak pomoci jak jednotlivci, tak celku.
Jak vnímáte zapojení vojáků aktivní zálohy do projektu „Přípravy občanů k obraně státu“?
Zapojení vojáků do aktivit POKOS vnímám jako unikátní příležitost, jak předat civilní veřejnosti, zejména mládeži, informace o armádě i z pohledu záložníka. Vzhledem k tomu, že v civilu organizuji a pořádám „adventure“ tábory pro děti, mohu tyto zkušenosti využít například při projektech POKOS na základních a středních školách, ať už je to představení vojenské výzbroje, výstroje a techniky či chování v krizových situacích.
V rámci cvičení se vojáci aktivní zálohy teritoriální jednotky Pardubice rozhodli při příležitosti Dne válečných veteránů přispět dobrovolným finančním příspěvkem do Vojenského fondu solidarity, který pomáhá vojákům, jejich rodinám nebo pozůstalým, kteří se dostali do tíživé životní situace. Fond podporuje také vojáky v aktivní záloze. Svoje gesto hromadně doprovodili slovy, že do tíživé životní situace se může dostat každý z nás. Za jejich vstřícné gesto byli odměněni květem vlčího máku.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: kpt. Ing. Tereza Kembická, tisková a informační důstojnice KVV Pardubice /r
Foto: kpt. Roman Cach, Krajské vojenské velitelství Pardubice
Související článek:
Dříve profesionální voják, nyní záložník Tomáš Johanides: Základní výcvik by prospěl každému
