Vojákyně, jež slouží na zdejším obvazišti jako zdravotnice, zvládnou namaskovat nejrůznější druhy poranění – od tepenného krvácení, přes zlomeniny, popáleniny, poranění břicha až po střelná zranění. Využívají při tom speciální maskovací sadu, která kromě předpřipravených gumových masek obsahuje i nejrůznější barviva, poprašky či dokonce střepy, které simulují sklo v ráně.
Je libo krev hustší nebo řidší?
Součástí maskovací sady je i prášek na výrobu krve. „Podle návodu smícháte prášek s vodou. V jakém poměru si volíme podle toho, jestli chceme krev hustší nebo naopak řidší,“ vysvětluje Alena a dodává, že krev si před maskováním připravují vždy tak, aby byla čerstvá.
Figuranty maskují velmi pečlivě. Přemýšlí o každém detailu. Snaží se, aby poranění odpovídalo co nejvíce realitě. „Když maskujeme střelné poranění, černé uhlí nám pomůže vytvořit iluzi spáleniny. Hnědá barva nám pomáhá při nasimulování nečistot v ráně, bílou a modrou barvu zase používáme k namaskování raněného, který upadá do šoku,“ objasňuje Alena, proč jejich maskovací kufry obsahují širokou škálu nejrůznějších barviv.
Jak se simuluje zvracení
Při maskování využívají i spoustu vlastních vychytávek. „Figuranti rozkoušou v puse chleba a zapijí mlékem. Následně pak simulují, že zvracejí. Když si vezmou do pusy šuměnky, vypadá to zase, že mají pěnu u pusy,“ odhaluje zajímavé fígle druhá ze zdravotnic Ivana.
Přestože jsou součástí maskovací sady i předpřipravené gumové masky, mnohem častěji používají vlastní nápady a kreativitu. „Když daný druh poranění vytvoříme sami, vypadá to mnohem více reálně než předpřipravená maska. Navíc aby maska držela, používá se speciální lepidlo, a ne každému figurantovi je to příjemné,“ dodává Ivana.
Herecký výkon se také počítá
Hodně záleží i na výběru figuranta. „Nestačí dotyčného jen dobře namaskovat. Je potřeba mu i vysvětlit, jak se má chovat. Aby byl schopen simulovat příznaky doprovázející daný typ poranění,“ zdůrazňuje Alena.
Zcela zvláštní kapitolou je maskování dětí. Některé z nich to totiž nemusí snášet dobře. „Stačilo, abych dětem dala dlahu, obvázala hlavu nebo ruku a hned začaly plakat, protože si myslely, že jsou skutečně nemocné a odvezeme je do nemocnice,“ zažila Ivana, když učila děti první pomoc.
Inspiraci čerpají z internetu i válečných filmů
Nápady pro maskování získávají z nejrůznějších zdrojů. Jako inspirace jim slouží videa na internetu i válečné filmy. Uplatnit lze i umělecký talent. „Celý život dělám něco rukama. Maluji, vyřezávám, modeluji, vyrábím keramiku. Maskování je pro mě v podstatě umělecké dílo,“ prozrazuje Ivana, která navíc řadu poranění viděla na vlastní oči, když jezdila se záchrannou službou.
Armáda ČR se může pochlubit specialisty, kteří v maskování raněných dosáhli nevídaných výsledků. „Moje bývalá kolegyně, která aktuálně slouží u Agentury vojenského zdravotnictví v Hradci Králové, se této oblasti hodně věnuje a maskování raněných dotáhla k úplné dokonalosti,“ potvrzuje Alena, že vzorem jim mohou být i jiní vojenští zdravotníci.
Když vám pacient umírá pod rukama
Obě vojákyně jsou zkušené zdravotnice, které toto náročné povolání vykonávaly i v civilu. Alena pracovala v nemocnici na ortopedickém oddělení. „Pracovala jsem mimo jiné na onkologické ortopedii, kde se léčili i mladí lidé, kteří bohužel neměli příznivé vyhlídky,“ zavzpomínala na rok 2008, kdy se rozhodla vstoupit do armády.
Ivana se stala vojákem z povolání před třemi roky. Předtím pracovala 15 let u zdravotnické záchranné služby. „Práce u záchranky je časově i psychicky náročná. Pacienti vám umírají pod rukama a vy s tím nemůžete nic dělat. Při běžné službě u útvaru neřešíte tak závažná poranění. Navíc služba v armádě je pestřejší a je zde i mnohem více prostoru na vzdělávání,“ říká Ivana a zároveň tím připomíná, že u strakonického útvaru funguje výukové centrum, které školí vojáky v poskytování přednemocniční neodkladné péče.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE nebo ZDE.
Text a foto: kpt. Jana Samcová, TID 25. protiletadlového raketového pluku Strakonice /r
