Letos se těžkého překážkového závodu zúčastnili vojáci téměř ze všech útvarů Armády České republiky a také příslušníci Ozbrojených sil Slovenské republiky a Polska. Polský tým dokonce skončil na osmém místě s časem 1.10:09.
Před dvěma léty si dal tehdejší velitel ženijního pluku, plukovník Robert Bielený závazek závod v českém kraji rozšířit na mezinárodní úroveň: „Budu se snažit přispět k tomu, aby další ročník Iron Engineer byl více mezinárodní a poměřili s námi síly vojáci Visegrádské čtyřky nebo třeba Německa, Belgie a další.“
A ženistům se jeho odkaz postupně daří naplňovat
Pro běžce v kategorii tříčlenných družstev a v kategorii jednotlivců byla jako každoročně připravena náročná trať dlouhá deset kilometrů, během níž museli zvládnout více než dvacet překážek, letos doplněné vydatným deštěm. Po hromadném startu proběhli závodníci mlhou a úmyslně vydatnou vodní sprchou, protože následovalo překonávání hořící překážky. Z dalších to bylo například plazení pod ostnatým drátem, šplh na deset metrů vysokou barieru s názvem „Čínská zeď“ či „Vietnam“ – úsek, kde bylo nutné se prodrat korytem bahnité vody či přebrodit rybník „Bajkal“.
„Nejtěžší bylo vyšplhat se na zeď, ale díky velké spolupráci ostatních běžců jsem to zvládla,“ přiznala poručice Iveta Vejrauchová ze Správy letiště Pardubice, která se letos účastnila v kategorii jednotlivců žen a vybojovala druhé místo. Vzhledem k dešti i zdánlivě nenáročné překážky, jako bylo zvedání břemene nebo přelézání pontonu, stály závodníky úsilí, jak je zdolat.
O běh v maskáčích se stále větší zájem
První myšlenka na organizaci závodu, který je rok od roku propracovanější, se zrodila v hlavě tělovýchovného náčelníka kapitána Eduarda Zíky: „Běhali jsme tuto trasu v rámci výcviku Musada a z toho se zrodila myšlenka na podobný závod pro vojáky. V současnosti jsou podobné outdoorové závody armádního charakteru módní záležitostí a tak jsme využili ženijní historie a zkušeností a díky podpoře velitelů závod začali organizovat i jako určitý druh výcviku. Vojáci běží v maskáčích a kanadách a rok od roku je o účast větší zájem. První rok zde byla asi stovka víceméně ženijních jednotek a nyní je to trojnásobek.“
„Ať se vám povede vlastní běh a ať jste všichni v cíli spokojení,“ byla úvodní slova náčelníka štábu, podplukovníka Františka Richtera. A do cíle dorazili všichni. Mokří, špinaví, často vyčerpaní až na hranice svých sil, ale s hrdostí, že letošní peklo zvládli.
„Věděli jsme, do čeho jdeme, a že to dáme. Jsme zde již potřetí,“ usmívala se nadporučice Martina Skálová ze 42. mechanizovaného praporu z Tábora. Běžela ve smíšeném družstvu, které obhájilo své prvenství z minulého roku s časem 1.04:41. „Letos jsme se lépe připravili, protože jsme věděli, co nás čeká,“ shodla se i se svým kolegou, četařem Tomášem Voborkem. „Takticky jsme si rozložili síly a kluci mě pomáhali vytáhnout na zeď.“
Letos se již potřetí zúčastnil četař Jiří Špaček z muniční základny v Dobroníně, kterému je šedesát dva let. Je sportovcem již od desíti let, mimo jiné působil v 1. lize juda. Zdůrazňuje důležitost pohybu pro všechny bez rozdílu věku. „Chci jít příkladem mladším generacím a ukázat jim, že to stále jde. Člověk se přeci nemusí honit za výkonem, ale podstatné je hýbat se a dělat něco pro sebe.“ Celou trať doběhl za 1.09:19.
Většina závodníků se v cíli shodla, že v příštím roce si přijdou poměřit síly znovu. A bude jich zase víc.
Kompletní výsledky nalezete – ZDE.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: mjr. Mgr. Miroslava Štenclová, Velitelství pozemních sil Armády ČR /r
Foto: nrtm. Marcela Alexa, 151. ženijní prapor Bechyně
