„Mým úkolem v této době je hlavně předávat informace. Vojáci se mnou debatují o svých potřebách či problémech a já se pak snažím tuto informaci buď předat dál, nebo nějakým způsobem vyřešit,“ upřesňuji svoji roli vrchní praporčík.
Jednotlivé rotace se na čtyřech hraničních přechodech, na nichž vypomáhají ženisté policii a celní správě s kontrolami vozidel, střídají po deseti dnech. I když jsou pozice i místní podmínky pro každou směnu v podstatě stejné, situace ve státě a nařízení vlády se neustále mění.
Vojáci jsou připraveni na všechno, řeší se jen drobnosti
„Vojáci jsou samozřejmě připraveni na všechno a nemají s tím větší problém. V podstatě jsou to jen maličkosti, které s nimi řeším. Co je ale zásadní, že je tady někdo, kdo jim hned po veliteli, psychologovi a kaplanovi naslouchá a chce jim pomoci,“ dodává Sochor.
Společně s vrchním praporčíkem 15. ženijního pluku se za svými vojáky vypravují i vrchní praporčíci třech podřízených praporů. Někteří kromě dobrého slova přivezou i něco na zub.
„S poručicí Martinou Novákovou jsme napekly povidlové koláče, které jsme s velitelem 153. praporu rozvezli na všechny čtyři hraniční přechody. Celkem jsme nacestovali kolem 800 kilometrů a podle mého názoru, i ohlasu našich vojáků, to stálo za to,“ prozradila vrchní praporčice 153. ženijního praporu v Olomouci Bronislava Smetková.
Funkce vrchního praporčíka má široké mantinely. Kromě osobního kontaktu s vojáky zodpovídá za vojenské vystupování a ustrojenost příslušníků útvaru, má za úkol podporovat rozhodnutí velitele pluku, podílet se na rozhodování o zařazení adeptů na jiné pozice v rámci kariérního růstu praporčického sboru, podávat návrhy na udělování resortních vyznamenání, účastnit se zasedání celé řady pracovních komisí a spoustu dalšího.
„Ze všeho nejvíc ale upřednostňují přímý kontakt s vojáky. Jsem otevřený jakékoliv diskusi, i s tím posledním vojákem pluku. Myslím si, že to je hlavní myšlenka a poslání vrchních praporčíků armády České republiky,“ uzavírá nadpraporčík Sochor.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: kpt. Zuzana Králová, 15. ženijní pluk Bechyně, Armáda ČR /r