Už třetím rokem je desátnice Barbora Kysilková řidičkou kolového bojového vozidla Pandur a dalších vozidel u 41. mechanizovaného praporu v Žatci. Svého rozhodnutí nelituje, a kdyby se měla znovu rozhodnout, šla by do toho znovu.
A dost! Řekla si před třemi roky Barbora Kysilková. Pracovala v bance, a jak sama říká, byla to pro ni moc klidná práce a chtěla tenhle „klídek“ nahradit adrenalinem. Její partner sloužil v armádě a tak si řekla, proč to nezkusit tam. Cestu měla složitější a delší než předpokládala: Armáda pro ni po vyplnění elektronického dotazníku na stránkách kariera.army.cz totiž neměla žádnou nabídku, proto nebyla ani zaregistrována.
„To mě ale neodradilo. Proto jsem zavolala na příslušné rekrutační středisko, o jaké profese je zájem. Když jsem se dověděla, že hledají především řidiče s řidičským oprávněním skupiny C, ještě tentýž den jsem se přihlásila do autoškoly. Když jsem měla céčkový řidičák v kapse, šla jsem do toho znovu a tentokrát to vyšlo,“ říká sympatická devětadvacetiletá desátnice Barbora Kysilková.
Jízda autem ji vždycky bavila a řídit Pandur byl sen. Ten se jí teď splnil. Jen zprvu úplně nevěděla, co všechno to obnáší. Než však mohla usednout za volant dvacetitunového obra, čekalo jí ještě hodně práce. Měla sice civilní řidičáky skupiny B i C, ale musela získat ještě ty vojenské a samozřejmě i školení na vozidlo Pandur.
Nemohu si dovolit viset za první zatáčkou
„Získat oprávnění na Pandur byla docela makačka,“ vzpomíná desátnice Kysilková na dobu, kdy musela do hlavy nacpat všechnu teorii a technické údaje o vozidle. Součástí prověrky totiž nebyly jen jízdy. Musela také prokázat, jak si poradí s menšími závadami nebo s poškozeným kolem.
Práce řidiče nespočívá jen v tom, dopravit osádku vozidla na dané místo. Patří k ní i údržba vozidla, ale především jeho stoprocentní připravenost kdykoliv vyjet z garáže.
„Jako řidička si nemohu dovolit, abych zůstala viset za první zatáčkou,“ pokračuje a dodává, že pro ni její práce nekončí ani po skončení úkolu. Než odejde od zaparkovaného vozidla, musí doplnit palivo, zkontrolovat kapaliny a samozřejmě ho celé vyčistit.
„Pro mě je asi úplně nejtěžší sundat kolo, vyčistit ho a zase ho nasadit zpátky. Když si uvědomíte, že váží kolem sto padesáti kil, je to docela dřina,“ konstatuje Barbora Kysilková a s úsměvem dodává, že to je asi ta chvíle, kdy nejvíc zatíná zuby.
Červená kontrolka mi v hlavě bliká pořád
Kdyby se sympatická řidička měla znovu rozhodnout, jestli půjde do armády, neváhala by. Svého rozhodnutí vůbec nelituje a znovu by to vyhrála profese řidičky.
„Jsem ráda, že jsem to nevzdala a vyměnila kancelářský stůl v bance za tuhle úžasnou práci s prima kolegy a se spoustou železa na kolech,“ říká Barbora Kysilková a budoucím zájemcům o tuhle profesi v české armádě jen vzkazuje, aby počítali s tím, že to není jen o samotné jízdě, ale především o tom udržovat vozidla v perfektním stavu.
„Veškerá odpovědnost jde totiž za vámi. Závisí na vás životy lidí, které máte za sebou, a musíte je bezpečně dopravit na místo plnění úkolu. A tohle mi v hlavě bliká jako velká červená kontrolka vlastně pořád,“ dodává závěrem řidička.
Na další snímky a video se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: Jana Deckerová, Armáda ČR /r
