Několik dní po vyhlášení nouzového stavu přišel čas na plnění našich vojenských povinností. Byli jsme převeleni pod Agenturu vojenského zdravotnictví, která se stala na nějakou dobu naším nadřízeným. Mnohých z nás se tato situace dotkla poměrně hodně. Museli odjet na dobu neurčitou na druhý konec republiky a vykonávat tam práci, kterou nikdo z nás neznal. Další sice zůstali v místě svého trvalého pobytu, ale do práce na krajskou hygienickou stanici museli také docházet. Tato situace nebyla lehká, ale bylo potřeba ji zvládnout. Jsme v první řadě vojáci, naší povinností je splnit úkol a uposlechnout rozkaz. Ten zněl jasně, proto jsme se do jeho plnění pustili na 100 %.
Byli jsme zapojeni do projektu Chytré karantény, který se týkal trasování a obvolávání osob, které byly pozitivně testovány na Covid-19. Chytrá karanténa měla sloužit k rychlému zachycení infikovaných podobně jako aplikace E-rouška, kterou si mimochodem můžete nainstalovat do svého chytrého zařízení/telefonu. Chytrá karanténa úzce spolupracuje s krajskými hygienickými stanicemi, na které jsme docházeli a kde jsme pomáhali. Úlohy v Chytré karanténě jsme měli různé: někteří komunikovali přímo s pozitivními pacienty, jiní obvolávali ty, s nimiž se infikovaní setkali.
Úvodní proškolení, které bylo nezbytné pro správné obvolávání kontaktů, trvalo zhruba 2 až 3 hodiny. Skvěle nás uměla zaškolit rotmistryně Jersáková, která v Chytré karanténě připravovala i studenty UO z Brna, a celkově nám všem ulehčovala práci se systémem a komunikací s krajskými hygienickými stanicemi. Pro lepší pochopení celé této Chytré karantény si dovolím Vám ukázat typicky probíhající hovor.
Nejdříve jsme se představili, uvedli jsme všechny náležitosti, tedy například, že je hovor monitorovaný, a že jsme součástí trasovacího centra. Následovala otázka, zda opravdu mluvíme s osobou, jejíž jméno bylo přiřazeno k telefonnímu číslu v souboru, protože nejednou se mě i mým spolužákům stalo, že jsme se místo paní Novákové dovolali panu Dráteníkovi, který byl z úplně jiného konce republiky. Tento poměrně častý problém se nakonec vždy vysvětlil. Po úvodní části následoval menší „výslech“, který zahrnoval otázky ohledně zdravotního stavu, nynějších obtíží, dalších členů společné domácnosti či denní rutiny. Pak na řadu přišlo udělení karantény a případné odeslání na testy, či vystavení žádanky na konkrétní odběrové místo. Lidé většinou spolupracovali a sdělili nám vše, co bylo potřeba. Na konci rozhovoru jsme všechny upozornili, že je kvůli lepší průkaznosti třeba dodržet hodinovou prodlevu mezi jídly, čištěním zubů a pitím a vlastním testem. Pak jsme se s nimi rozloučili a popřáli jim hodně zdraví.
Délka hovorů byla různá, někdy 10 minut, jindy 30 minut, podle toho, jak ochotně lidé spolupracovali. Nicméně naše povinnost byla obvolat minimálně 5 hovorů denně, pracovní doba byla stanovena od 8:00 do 20:00, v tomto časovém okně jsme plnili úkol. K dispozici jsme měli armádní notebooky, sluchátka a telefony. Na zapůjčené notebooky jsme nainstalovali programy, díky kterým jsme mohli být součástí systémů pracujících s databázemi, kam jsme mohli ukládat získané informace ohledně trasování kontaktů.
Někteří kolegové působili i v rámci Ústředního krizového štábu v Praze, a tak lze říct, že naše pozice v Chytré karanténě byly opravdu různorodé. Myslím si, že jsme ukázali, že jako příslušníci AČR umíme perfektně koordinovaně fungovat, zvládat a řešit problémy.
I když byla první vlna zvládnuta s velikým úspěchem, na což jsme velice hrdí, doufáme, že tu druhou se podaří s co nejmenšími ztrátami také zvládnout. Pořád je velice důležité nezapomínat na dodržování pravidla 3R: roušky-rozestupy-ruce a všech nařízených i doporučených opatření. Nezapomínejte, Tvoje rouška chrání mě, moje rouška chrání Tebe. Tato věta může působit jako klišé či banalita, ale je to věc, kterou můžeme všichni přispět k tomu, aby se vše co nejdříve vrátilo do původního stavu, jak jsme zvyklí.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: des. Tereza Škarydová, Univerzita obrany v Brně
