Velikost bezpilotních leteckých prostředků střední kategorie, které jsou mnohdy nazývány taktickými, je v některých metodikách ohraničena hodnotou 150 kg maximální vzletové hmotnosti s tím, že cokoliv nad tuto hodnotu je již považováno za velký bezpilotní prostředek. Důvodem je, že 150 kg je hraniční hodnotou vojenského stavebního předpisu STANAG 4703, který je ve vyšších váhových hodnotách doplněn normou STANAG 4671. Druhý zmíněný standard obsahově odpovídá sérii leteckých norem řady CS-23, což z podstaty znamená, že výsledný letoun musí být certifikován téměř shodnými procesy a způsobem průkazu shody s předpisovou základnou jako běžné pilotované letouny. To má dopad na velikost i na použité letadlové systémy a jejich spolehlivost i robustnost. V praxi proto podobný prostředek obyčejně pro mnohem menší výrobní série stojí násobně více než pilotovaná letadla. Naproti tomu STANAG 4703 umožňuje využít širšího množství stavebních předpisů včetně odvozených standardů, jako je například CS-VLA pro lehké letouny, které umožňují ekonomicky efektivnější vývoj. Jiné třídníky považují za střední letadla stroje do 300 anebo i 500 kg maximální vzletové hmotnosti. Další členění pak zohledňuje dostup a vytrvalost s kombinací zkratek MALE/HALE (Medium Altitude – Long Endurance či High Altitude – Long Endurance) atd. Pro tento článek se soustřeďme na stroje v hmotnostním rozmezí 25 kg až 500 kg.
Protože mají bezpilotní letouny v budoucnosti létat ve shodném prostředí jako ty pilotované, stává se certifikace nezbytností. A díky detailní definici požadavků ve stavebních předpisech STANAG se jasně ukazuje, že pouze certifikované prostředky mohou být skutečně „profesionální“ a spolehlivé. Například mnoho nedostatků bezpilotních systémů zjištěných na Ukrajině je plně ošetřeno stavebními předpisy STANAG a jen fakt, že dosud neexistuje jediný plně certifikovaný bezpilotní letoun, brání v jejich odstranění. Jinými slovy, pokud by byla ze strany uživatelů vyžadována certifikace dříve, neodcházelo by tak často ke zjištění rozporu mezi výrobcem deklarovanými a skutečnými parametry.
Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: Boeing Insitu, autor
Více se dočtete v časopisu ATM 10/2024, kterého elektronická verze vyšla 25. 9. 2024 a tištěná v pátek 27. 9. 2024.
Obsah ATM 10/2024 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE