Vyhľadať
Close this search box.

MENU

Dassault Rafale: Evropská naděje z generace 4+

Nástup administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa vede v Evropě a Kanadě k přehodnocování mnoha vyzbrojovacích projektů. Pro USA pod stávající administrativou není Evropa rovnocenným partnerem, což se v leteckém průmyslu dotýká především fi rmy Lockheed Martin. Dosavadní prodejní úspěchy jejího letounu F-35 se zdánlivě zadrhly na Portugalsku a nově o možném odstoupení z projektu přemýšlí Kanada. V obou případech jde více než o cokoliv jiného o nástroj politicko-obchodního tlaku, zejména v situaci, kdy Evropa rezignovala na vývoj letounu páté generace. Evropský průmysl dokáže nabídnout jen typy Eurofighter, Gripen a Rafale, z nichž ten poslední je mnohými experty nazýván jedinou západní alternativou k F-35, byť o generaci starší.

Složitosti evropské spolupráce
Západní Evropa již v 60. letech nedokázala nalézt shodu na společném postupu v oblasti vyzbrojování letectev, a tehdejší projekt MRCA (Multi-Role Combat Aircraft) se z původně zamýšleného víceúčelového typu postupně proměnil na útočný model Panavia Tornado, za nímž stálo především Německo, Itálie a Velká Británie. Další státy původně sdružené v MRCA (jako Belgie a Nizozemí, následované Norskem a Dánskem) se pod vlivem narůstajících nákladů a úměrně se zvyšující složitosti projektu i změny zaměření rozhodly jako náhradu za své F-104 pořídit raději již vyvinutý letoun. Volba padla v roce 1975 na americký typ F-16, čímž došlo k zásadnímu rozkolu Evropy, který prakticky trvá dodnes. Státy pořizující F-16 totiž rezignovaly na udržení schopností vlastního vývoje stíhaček, zatímco Velká Británie, Itálie, Německo, Španělsko a Francie se rozhodly jít cestou společného vývoje protiváhy F-16 v podobě projektu ECF (European Combat Fighter). I přes zásadní zpoždění projektu, dané extrémně náročným vyjednáváním o sladění nejednotných technických specifik i požadavků na zapojení národních průmyslů, se státy nakonec dohodly na vzniku stroje Eurofi ghter, jehož prototyp byl zalétán dlouhých dvacet let po F-16. Dlouhé vyjednávání, a zejména neúnosné ekonomické náklady a neschopnost zajistit udržení  vývojových a výrobních kapacit, nevydržela Francie, která se v roce 1985 rozhodla z projektu odstoupit a vyvíjet vlastní letoun, jímž se stal typ Rafale.

A budiž Francii ke cti, že šlo o racionální rozhodnutí, které vedlo k záletu demonstrátoru v roce 1986 a prototypu o pět let později, tedy v obou případech dříve, než tomu bylo u Eurofighteru. Francie je spolu se Švédskem jedinou západoevropskou zemí, jež dokáže nadále samostatně vyvíjet a vyrábět moderní bojový letoun. Státy zapojené do projektu Eurofi ghter již dokáží pouze spolupracovat, země provozující F-16 vývojovou schopnost zcela ztratily. Ohromnou výhodou Francie oproti Švédsku i všem ostatním zemím je schopnost vyvinout nejen letoun, ale i jeho motory, kompletní palubní vybavení a také výzbroj. Není proto překvapivé, že se o Rafale dnes hovoří jako o určité protiváze F-35, na kterou se nevztahují vývozní omezení USA. A ačkoliv je letoun dlouho ve službě, z mnoha důvodů jeho  výkony a vlastnosti nejsou příliš veřejně známé. Tento článek je proto zaměřen na klíčové vlastnosti a systémy letounu.

Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: DGA, Armée de l’Air et de l’Espace

Více se dočtete v časopisu ATM 8/2025, kterého elektronická verze vyšla 30. 7. 2025 a tištěná v pátek 1. 8. 2025.

Obsah ATM 8/2025 naleznete – ZDE

Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE

Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE

Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.