„S hlubokým zármutkem jsem obdržela zprávu, že nás opustil jeden z posledních válečných vetránů 2. světové války. Upřímnou soustrast pozůstalým. Nikdy nezapomeneme!“ vyjádřila lítost nad úmrtím Charlese Strassera ministryně obrany Jana Černochová.
Ministerstvo obrany mělo tu čest Strassera, krátce před jeho smrtí, dopravit a doprovodit na oslavu 80. let vylodění v Normandii, která se konala 6. června 2024 a kterou si opravdu užil, a to ve společnosti dalšího veterána, tentokráte z RAF, Jiřího Kafky. Na místě se setkal i s dalšími veterány z USA i Británie a na cestu domů jej doprovodil i prezident Petr Pavel.
Strasser se narodil 23. 4. 1927 v Charodu na britském mandátním území Palestiny, avšak záhy se jeho domovem staly severozápadní Čechy, konkrétně Teplice.
V 11 létech, v roce 1938, musel jakožto „židovské dítě” Československo opustit. Povedlo se mu i s rodinou uprchnout ještě dříve, než začaly fungovat proslavené přesuny organizované Sirem Nicholasem Wintonem. Po dokončení střední školy v 17 létech vstoupil do čs. armády ve Velké Británii. Jeho otec byl u zrodu organizace Lidice Shall Live, která vybrala velké množství peněz na poválečnou obnovu nových Lidic.
„Po dokončení střední školy jsem se rozhodl, že chci nějak přispět a pomoci spojencům ve válce. Koncem roku 1944 jsem šel na československé velvyslanectví v Londýně a dobrovolně se přihlásil do armády, i když mi ještě chyběl rok do dosažení osmnácti let. Trochu jsem tedy zalhal a nikdo to nezpochybnil. Následně jsem obdržel pokyn dostavit se do výcvikového střediska v Leigh on Sea, kde jsem obdržel uniformu a podstoupil základní výcvik. Po dvou měsících jsem byl převelen do Oostende a následně přidělen k jednotce obléhající Dunkerque ve francouzském Herzeele. Tam jsem byl pověřen plnit úkoly jako motospojka, denně jsem najížděl přes padesát kilometrů mezi našimi jednotkami a velitelstvím,“ uvedl Charles G. Strasser.
Po skočení 2. světové války přišel rozkaz pro jejich přesun zpátky do Československa. Tam se však nezdržel dlouho. „Podařilo se mi nakonec dostat až domů do Teplic, nikoho z rodiny jsem tam však už nenašel. Poté přišel rozkaz převelení do Pardubic. Já však už dál v armádě být nechtěl. Vojenská kariéra mě nelákala. Chtěl jsem boji za svobodu přispět nějak jinak. Na doklady o demobilizaci jsem musel čekat v Plzni, v americké zóně. Nakonec jsem dostal povolení a odjel do Anglie, kde jsem se potkal s kapitánem Hochwaldem (pobočníkem gen. Ečera) a o několik dní později jsem byl už na cestě směrem k norimberskému tribunálu,“ komentuje Strasser svůj návrat z fronty.
Charles G. Strasser působil v československé delegaci u norimberského soudního tribunálu. Tam osm měsíců intenzivně zpracovával dokumentaci potřebnou pro převoz zajatých důstojníků SS do Československa a Polska, kde měli být za své činy souzeni. Téměř na denní bázi tam potkával nacistické důstojníky, mezi nimi i Hermana Göringa či Rudolfa Hesse.
Po ukončení činnosti v Norimberku se vrátil zpět do Anglie a začal si hledat práci. Jeho prvním zaměstnáním byla práce v obchodu s fotoaparáty, která mu následně otevřela cestu ke kariéře profesionálního fotografa. Kromě fotografování se stalo jeho vášní také létání a nezanevřel ani na další dobročinné aktivity v rámci charitativní organizace Rotary club. Právě spojení těchto dvou posledních aktivit přineslo Charlesi G. Strasserovi ocenění také od britské královny Alžběty II., která jej v roce 2000 vyznamenala Řádem britského impéria. V srpnu 2012 převzal z rukou tehdejšího ministra obrany Alexandra Vondry Záslužný kříž III. stupně. Kříž obrany státu ministra obrany ČR mu v prosinci loňského roku předal ředitel Kabinetu ministryně obrany Petr Mach.
Charles G. Strasser podporoval Ukrajinu a vystupoval proti ruské agresi.
Dne 6. června byl jedním ze dvou hlavních účastníků a reprezentantů za válečné veterány čs. armády z 2. světové války na hlavních oslavách k 80. výročí vylodění na Omaha Beach v Normandii.
Text: Odbor pro válečné veterány a válečné hroby MO ČR
Foto: OVVVH, Vojenský historický ústav Praha
