Velkorážová děla ve světě
Éra velkorážového dělostřelectva vyvrcholila za druhé světové války, kdy se objevily takové typy jako německá železniční děla 80-cm-Kanone (E), známá spíše pod názvy Schwerer Gustav a Dora. Takovéto monstrozity však záhy vymizely, a byť se např. v USA v 60. letech 20. století experimentovalo s kanonem HARP, který měl vystřelovat projektily až do vesmíru, nebo se v Iráku v 80. letech pro změnu pokoušeli o konstrukci 1000mm děla Babylon a 350mm Baby-Babylon (viz ATM 8/2018), šlo už jen o jednotlivé případy. Naopak stále poměrně rozšířené zůstávají i dnes systémy kalibru 203 mm, jež během studené války vyráběly Spojené státy i Sovětský svaz. Jedním z těchto děl je sovětské samohybné dělo 2S7 Pion, zkonstruované v 70. letech minulého století. Po stránce ryze technické představoval tento typ pozoruhodný palebný prostředek. Jeho základem byl speciální podvozek, odvozený od šasi tanku T-80. Na něj pak byl osazen 203mm kanon 2A44 s hlavní o délce 55,3 ráže. Velkou devizou děla 2S7 Pion byl jeho dostřel. Ten činil 37,5 km s klasickou municí, v případě munice RAP s přídavným raketovým pohonem až 47,5 km. Z dnešního pohledu jde o průměrné hodnoty, avšak ve své době šlo o vynikající výkony, přičemž pro sovětskou armádu představoval Pion samohybné dělo s největším dostřelem (pouze pro srovnání, standardní divizní samohybné dělo 2S3 Akacija mělo dostřel pouze 17,4 km). Značný dolet projektilu navíc umocňovala jeho destruktivní síla. Střela o hmotnosti 110 kg měla výrazně vyšší ničivý účinek v cíli než běžné 152mm granáty.
Text: David Khol
Foto: Military News Agency,
Více se dočtete v časopisu ATM 8/2025, kterého elektronická verze vyšla 30. 7. 2025 a tištěná v pátek 1. 8. 2025.
Obsah ATM 8/2025 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE