
V současné fázi rusko-ukrajinského konfliktu frontové linie de facto zmizely. Ano, o frontě se stále hovoří, ale jde o nepřesný popis situace. Žádné souvislé rozhraní oddělující obě znepřátelené strany nyní neexistuje. Nahradilo ho území nikoho, dosahující zpravidla hloubky 10–15 km, ale na některých místech i 20–30 km. Zažilo se pro ně též alternativní označení „šedá zóna“. V ní operují malé pěší týmy a průzkumné skupiny ruské i ukrajinské armády, zatímco obrněná vozidla jsou ukryta hlouběji v týlu, kde mají větší šanci zůstat neodhalena a vyhnout se zničení bezpilotními letouny nebo dělostřelectvem. Do „šedé zóny“ vyrážejí pouze v případě rozkazu k útoku
na nepřátelské pozice, respektive k podpoře vlastní pěchoty při odrážení nepřátelské zteče. Část území nikoho nejblíže protivníkovi – obvykle hluboká několik kilometrů – se nazývá „zóna smrti“. Jde o pás země pokrytý výbušnými a nevýbušnými ženijními zátarasy, v nichž jsou průchody bráněny dělostřeleckou palbou a hromadnými nálety bombardovacích a „sebevražedných“ dronů.
Text: Dušan Rovenský
Foto: archiv
Více se dočtete v časopisu ATM 2/2026, kterého elektronická verze vyšla 28. 1. 2025 a tištěná v pátek 30. 1. 2026.
Obsah ATM 2/2026 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE