Ozbrojené síly KLDR, ofi ciálně nazývané Korejská lidová armáda, se od samého počátku své existence inspirovaly zejména příkladem Rudé armády. V útočných operacích proto spoléhaly na nasazení masy pěchoty za podpory tanků a dělostřelectva, avšak na rozdíl od SSSR, jenž se už mezi dvěma světovými válkami věnoval také rozvoji samohybných děl, se v KLDR dlouho preferovaly zbraně tažené. První změny se tak dostavily teprve na konci 60. let 20. století a v následující dekádě vytvořila Severní Korea velmi širokou škálu samohybných dělostřeleckých komplexů, z nichž některé se dočkaly rovněž exportních úspěchů.
Z dějin dělostřelectva KLDR
Aktuální odhady říkají, že KLDR vlastní přes 21 600 dělostřeleckých zbraní. Z nich by údajně asi 8600 měly představovat tažené i samohybné houfnice a kanony, zhruba 5500 raketomety a 7500 minomety. V našem textu se budeme věnovat první jmenované a nejpočetnější kategorii, resp. houfnicím a kanonům, které Korejská lidová armáda od počátku získávala především od Sovětského
svazu. K dodávkám od Moskvy se později připojila ČLR, vedle toho Pchjongjang navázal spolupráci s Rumunskem a samozřejmě budoval domácí zbrojní průmysl, díky němuž mohl zahájit výrobu kopií a derivátů zahraničních modelů. Mezi hlavní vzory tak pořád náleží zbraně založené na sovětské 152mm kanonové houfnici D-20 (resp. na čínské zbrani Typ 66 a rumunské variantě A411) s dostřelem až 17,4 km. Hodně se uplatňují také deriváty 130mm kanonu M-46, resp. jeho čínského klonu Typ 59 či rumunské zbraně A412; jejich max. dostřel činí okolo 27,5 km.
Text: Lukáš Visingr
Foto: KCNA
Více se dočtete v časopisu ATM 3/2025, kterého elektronická verze vyšla 26. 7. 2025 a tištěná v pátek 28. 2. 2025.
Obsah ATM 3/2025 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE