Zabiják z dob studené války
Program vývoje ATACMS (Army TACtical Missile System) byl zahájen koncem 70. let minulého století s tím, že se mělo jednat o zbraň pro přesné údery v hloubce sestavy nepřátelských vojsk. Náplň kontejnerových bojových hlavic nových raket tvořila kazetová submunice, ideálně se hodící k ničení plošných cílů v podobě velkých koncentrací vozidel, prostředků PVO, kompletů taktických a operačně-taktických raket, skladů či jiných velkých logistických areálů a vojenských letišť. Jakožto první byla zavedena do výzbroje verze M39 Block I řízená výhradně inerciální navigací INS, s doletem v rozmezí 25–165 km a nesoucí 950 tříštivo-trhavých bombletů M74 APAM (Anti-Personnel/Anti-Materiel). S rozšířením satelitní navigace následně vznikla vylepšená, přesnější varianta M39A1 Block IA obsahující přijímač GPS signálu v kombinaci s INS. Ta měla dosah sice prodloužený na 70 až 300 km, ale náplň zmenšenou na 300 kusů kazetové submunice M74.
Jednotlivý bomblet M74 je tvořen dvěma polokoulemi z wolframu legovaného niklem a železem, na jejichž vnitřní straně se nalézají předtvarované střepiny a které jsou překryty bodově přivařeným tenkým ocelovým pláštěm. Vnější plášť je tvarován tak, aby při pádu k zemi submunice získala dostatečnou rychlost rotace k odjištění nárazového zapalovače. Každý bomblet o průměru 59 mm a hmotnosti 0,59 kg obsahuje počinovou náložku, dvojici zápalných pelet a hlavní trhavou náplň ze směsi Composition B. Po dopadu a detonaci se každý kus submunice M74 roztříští na velké množství fragmentů o vysoké počáteční rychlosti, jež jsou účinné proti nepancéřované technice a živé síle do vzdálenosti asi 15 m od místa výbuchu.
Text: Dušan Rovenský
Foto: US Army, archiv autora
Více se dočtete v časopisu ATM 10/2024, kterého elektronická verze vyšla 25. 9. 2024 a tištěná v pátek 27. 9. 2024.
Obsah ATM 10/2024 naleznete – ZDE
Elektronickou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Tištěnou verzi časopisu si můžete zakoupit – ZDE
Předplatné časopisu si můžete zakoupit – ZDE