Vážená paní ministryně, Vážený pane předsedo, pane senátore, vážení velitelé, vojáci!
Stojím tady jako náčelník generálního štábu, ale taky jako voják a člověk, který má rád svoji zemi a záleží mu na její bezpečnosti. Pro armádu nastává opravdu přelomová doba.
Je naprosto nutné, abychom naplnili svou část odpovědnosti za naši obranu. Nikdo jiný to za nás neudělá, ani naši sousedé, ani spojenci. Jestli chceme žít v bezpečí, musíme se o to postarat my.
Předloni hlavy států a vlád schválily alianční obranné plány. A v příštím roce ministři obrany zemí NATO schválí nové cíle výstavby obranných schopností, takzvané Capability Targets 2025. Už teď víme, že přinesou zásadní změny v kvalitě i rozsahu. Česká republika teď stojí před zásadním úkolem – připravit se na nové závazky kolektivní obrany. To je naše výzva, to je naše priorita.
A nebojím se říct, že změny budou revoluční.
Filozofie tvorby cílů výstavby se změnila! Teď klade důraz na přímou reakci na konkrétní hrozby. Nejde o teorii nebo splnění formálních požadavků. Jde o skutečnou připravenost na rizika, ze kterých se může stát realita.
Páni generálové, vojáci! Co to znamená pro naši armádu? Jak se k tomu postavíme?
Čeká nás přelomové období, které rozhodne o tom, jak bereme naši obranu vážně a jací jsme spojenci. Naše zadání se významně rozšíří. Do kolektivní obrany musíme reálně přispívat. Musíme se k tomu postavit čelem.
Když se podíváme na současný svět, vidíme, proč jsou nové cíle tak důležité. Hrozby nejsou pouze teoretické nebo někde tisíce kilometrů daleko. Jsou přímo před námi a vidíme je každý den. Díváme se jim přímo do tváře.
Hrozby, kterým bychom čelili i my, se každý den odehrávají na Ukrajině, například ruské raketové a dronové útoky. Aliance na to reaguje jasně: rozvíjí protivzdušnou obranu ve všech směrech. Krátký i dlouhý dosah, schopnost likvidovat „staré“ tradiční zbraně, ale i hypersonické střely a bezpilotní drony.
Rusko stupňuje svou útočnou politiku vůči Ukrajině a vůči západnímu světu. Buduje koalici, na které se podílí Írán, podporuje ji Čína, a dokonce se fyzicky přidala armáda Severní Koreje. Pokračuje také konflikt na Blízkém východě, Čína stále více zasahuje do světového řádu.
Tohle není čas pro pasivitu. Tohle je chvíle, kdy musíme jednat a musíme ukázat, že to myslíme vážně.
Nové cíle Aliance se v mnohém shodují s našimi národními prioritami – například protivzdušná obrana, logistika, podpora nasaditelných sil. Ale v kvantitě musíme výrazně přehodnotit naše cíle rozvoje. Nové cíle nejsou zaměřeny jen na těžkou brigádu, která se veřejně hodně skloňuje, ale na všechny bojové jednotky. Opakuji, na všechny bojové jednotky!
Potřebujeme nejen víc výzbroje, ale hlavně víc lidí. Předběžné odhady, i na základě našich analýcz, hovoří až o 37 500 vojáků z povolání, což je o 7 500 více než náš současný limit. Realita je však ještě horší – dnes máme jen zhruba 24 000 vojáků. Nábor musí být naším absolutním cílem. Stejně tak musíme udělat maximum pro to, abychom si udrželi stávající personál. K tomu se ještě později vrátím.
Budeme potřebovat kvalitnější výzbroj, více personálu, rozšířenou infrastrukturu a intenzivnější výcvik. Čeká nás častější cvičení s většími jednotkami spolu se spojenci, a to již příští rok. A to vše bude vyžadovat výrazně více finančních prostředků. V roce 2023 nám vláda schválila koncepci výstavby armády, která byla vypracována na základě „starých“ cílů výstavby schopností, označovaných jako „CT 21“. Vzhledem k zásadně vyšším požadavkům, které přináší „CT 25“, bude nutné tuto koncepci přepracovat.
Vojáci!
Válka na Ukrajině je varovným signálem pro všechny z nás. Vidíme na vlastní oči, jak důležitá je vlastní obranyschopnost a odolnost. Vojáci i civilisté na Ukrajině denně čelí tvrdé realitě, kterou si neumíme představit – a přesto vzdorují a bojují.
Je načase, abychom sami čelili otázce: jak jsme odolní a jaká je naše strategická zranitelnost? Jako voják se musím ptát:
Máme dostatečné zásoby, skladovací prostory, máme zajištěny dodavatelské řetězce, na které se můžeme spolehnout v krizových situacích? Pokud ne, pak jsme na potenciální krize připraveni jen napůl.
Také musíme mít jasno ve financování. Letos pracujeme s dvěma procenty HDP na obranu. Deficit ale máme přes 600 miliard. Nemáme splněné staré domácí úkoly a už před námi stojí nové. Minulost v podceňování obrany nás teď všechny doběhla. Osmnáct let podfinancování nedoženeme tím, že jeden rok vydáme dvě procenta. To je zřejmé!
Na druhou stranu bych tady chtěl říct, a chtěl bych to zdůraznit, že my vojáci ve velení armády, i já osobně, si velmi dobře uvědomujeme ten velký nárůst, který máme ve zdrojích, a to co se udělalo a ten trend v růstu obranných výdajů. Já sám to vnímám velmi pozitivně a myslím si, tady je třeba ocenit veškeré snažení naší vlády s podporou téměř celého politického spektra.
Naše technologická zaostalost a vnitřní dluh jsou enormní. Pokud do obrany nebudeme investovat dostatečně, hazardujeme s naší vlastní bezpečností a riskujeme, že nás spojenci budou vnímat jako slabý článek řetězu a že reálně budeme slabým článkem řetězu.
Nové požadavky na schopnosti budou enormně finančně náročné, a to jsme ještě nesplnili staré, a ty také nikam nezmizí.
Naše modernizace probíhá opravdu masově a běží v nejrychlejším možném tempu. Paradoxem ale je, že to už nestačí. Rusko totiž přešlo na válečnou ekonomiku a hrozby se vyvíjejí příliš rychle. Vzhledem k různým faktorům, ať už to jsou finance, vnitřní dluh, nedostatek materiálu na trhu, vyšší ceny, vzrůstající nároky a další, tak vzhledem ke všem těm faktorům, nebude přezbrojení tak hladké, jak jsme si mysleli. Musíme si s tím poradit, musíme být efektivní a budeme muset dělat kompromisy.
Je potřeba si uvědomit, že v některých letech směřuje téměř 60 procent rozpočtu do investičních projektů. 80 až 90 procent z toho už máme fixováno na strategické projekty. Na tom je vidět, že přezbrojení je skutečně masivní, ale vinou několika faktorů jako je změna vývoje HDP nebo nárust cen, jsme už několikrát museli v rozpočtu škrtat a upravovat naše plány. To je prostě reality.
Příští rok bude opravdu zlomový a naší prioritou bude zahájit skutečné plnění Capability Targets 2025. Představují přímé a reálné požadavky na kvalitu a kvantitu našich sil. Máme na stole konkrétní úkoly, reálné termíny – a žádný prostor pro odklady!
A teď, druhé klíčové téma!
To ve skutečnosti nejdůležitější, a to jsou lidé V ideálním světě máme personálně naplněnou armádu a vyřešenou tvorbu záloh. Jasně, nežijeme v ideálním světě. Ale jak daleko jsme od takového cíle? To je patrné z čísel, která jsem zmínil v úvodu svého vystoupení.
Nemáme dost vojáků z povolání. To je problém.
Nemáme dost vojáků v aktivní záloze. Taky problém.
Snižuje se povinná záloha. Další problém.
Ano, vedle modernizace je klíčovým bodem našeho úsilí nábor a rozvoj personálu.
Jak dlouho už si to říkáme? Dlouho!
Zlepšilo se to? Ne!
Přitom v každém strategickém dokumentu máme napsáno, že lidé jsou na prvním místě. Realita tomu neodpovídá.
Podívejme se pravdě do očí. Tento problém už má strategický rozměr.
Podle oficiálních údajů od personalistů máme ročně zhruba sedm tisíc zájemců o službu. Nabíráme ale jen zlomek z nich. V realitě je proces náboru zoufale pomalý a odrazující. Samozřejmě se snažíme o dílčí změny, některé se i povedly. Jaký je ale výsledek? Náborem sotva pokrýváme odchody. (A v tomto roce je možná ani nepokryjeme).
V ideálním světě bychom zvládli rekrutaci za třicet nebo šedesát dní, měli naplněné stavy a efektivně fungující zálohy. Namísto toho trvá nábor až osm měsíců a naše armáda má nedostatek profesionálních vojáků i vojáků v aktivní záloze.
V této oblasti jsme koncepčně totálně zaspali. Jak dlouho trvá proces náboru v civilních firmách? Řádově týdny. Ne měsíce. Musíme se poučit a přizpůsobit současným trendům. A pokud se nám přihlásí v jednom roce 3000 zájemců, musíme je umět přijmout. Pokud se jich přihlásí 4000, musíme je umět přijmout taky. Není žádným tajemstvím, že naplněnost některých útvarů je kritická, což má vliv na jejich bojeschopnost.
To je strategický problém, který se nás týká tady a teď.
Nechám proto vypracovat návrh „Akčního plánu náboru a stabilizace personálu“ formou vojenského doporučení, který navrhne konkrétní opatření v čase a na různých úrovních.
Služba v armádě musí být atraktivní a na trhu práce konkurenceschopná. Pokud máme investovat více peněz do lidí na úkor modernizace, budiž. Teď totiž nezadržitelně směřujeme ke stavu, kdy budeme mít novou techniku, ale nebude ji mít kdo obsluhovat. Armáda přestává být na trhu práce konkurenceschopná a začíná to být strategický a velmi urgentní problém.
Hlavní téma je bojeschopnost.
Je to středobod veškerého našeho snažení. Je to moje hlavní priorita a mluvím o tom na každé poradě a na každém velitelském shromáždění.
Prolíná se celým mým dnešním vystoupením a týká se každého klíčového úkolu.
Je to můj ultimátní cíl a musí být cílem každého z nás.
Pokud by krize nastala dnes, musíme být bojeschopní s tím, co dnes máme. I bez moderní techniky, i s nedostatečně naplněnými početními stavy. Společnost to od nás očekává.
Páni generálové, vojáci!
Před námi je přelomové období. Cíle, o kterých jsem dnes mluvil, nejsou jenom seznamem přání. Jsou to schopnosti, bez kterých nemůžeme zaručit naši bezpečnost. Jak říká předseda vojenského výboru NATO, éra nové kolektivní obrany už nastala.
My musíme ukázat, že to s naší obranou a odpovědností vůči našim spojencům myslíme vážně.
Musíme si uvědomit, že pokud budeme v kolektivní obraně vytvářet rizika naší nepřipraveností, nevytváříme je jen pro sebe, ale přenášíme je i na všechny ostatní.
Naštěstí, a já jsem o tom bytostně přesvědčen, má Armáda České republiky jedny z nejlepších vojáků na světě. Věřím, že s těmito vojáky se postavíme společně této výzvě. Připravíme armádu, připravíme obranu země a zajistíme, že naše obrana bude pevná a spolehlivá. Je to na nás se všemi problémy, se všemi riziky. Je to na nás, naše odpovědnost a musíme si s tím umět poradit. A my si s tím poradíme!
Děkuji za vaši službu.
Text: Ministerstvo obrany ČR
Foto: Jan Schejbal, MO ČR
