Během smutečního ceremoniálu promluvila také ministryně Černochová. V rámci své řeči zmínila mimo jiné plukovníkův boj za svobodnou Jugoslávii, který byl bojem i za nás, protože každá porážka nacistů dávala naději na brzké osvobození všech národů.
I během pozdějšího života v Československu musel Tichomír Mirkovič nejednou prokazovat svou odvahu. Například když byl jako Jugoslávec vyloučen ze studií, protože se čeští komunisté rozešli s tehdejším jugoslávským prezidentem Titem. Díky své neústupnosti se mu ale podařilo dostudovat. „A nesklonil hlavu ani po vpádu sovětských vojsk. Naopak dával všem najevo, co si o této „přátelské pomoci“ myslí. A tak, jako mnozí další odvážní občané, byl vyhozen ze zaměstnání a živil se manuální prací,“ uvedla ministryně.
Ocenila také, že nikdy nezahořkl. Po Sametové revoluci se zapojoval do aktivit Československé obce legionářské a podílel se na připomínkách hrdinů, kteří bojovali proti nacismu. „S jeho odchodem tak přicházíme o jednoho z posledních pamětníků 2. světové války, který nesl odkaz jejích hrdinů a předával jej mladé generaci. Především však ztrácíme člověka, kterému nebyl lhostejný osud druhých. Bylo mi velkou ctí, že jsem pana Mirkoviče měla příležitost osobně poznat,“ řekla v závěru ministryně obrany.
V závěru obřadu, za tónů signálu Večerka, vystřelila Čestná stráž Armády ČR na počest plukovníka Mirkoviče tři čestné salvy. Celý obřad pak zakončila česká státní hymna v podání Ústřední hudby Armády ČR. Resort obrany dále na pohřbu reprezentovali i brigádní generál František Ridzák z velení Armády ČR, ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek a další.
Plukovník v.v. Tichomír Mirkovič se narodil 9. prosince ve druhé polovině 20. let 20. století v tehdejším Království Jugoslávie (přesné datum není prokázáno). Brzy po vtažení Jugoslávie do druhé světové války pro mladého Tichomíra nadobro skončila léta dětství a zapojil do odbojové činnosti jako partyzán v 1. čs. brigádě Jana Žižky působící v rámci Jugoslávské lidově osvobozenecké armády. V roce 1946 byl propuštěn do zálohy v hodnosti poručíka.
Po válce využil nabídky k cestě do Československé republiky a v Praze se vyučil soustružnictví. Absolvoval dělnickou přípravku pro studium na vysoké škole, a i když musel v roce 1949 studium z politických důvodů přerušit, nakonec se k němu vrátil a v roce 1954 se stal absolventem filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
V roce 1968, byl pro „politickou nespolehlivost“ propuštěn ze zaměstnání, protože dával příliš najevo svůj nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Až do roku 1989 pracoval jako skladník, v době sametové revoluce se angažoval v Občanském fóru na Praze 2 a v květnu 1994 se stal členem Československé obce legionářské. Několik let byl předsedou Jednoty ČsOL Praha 2, do poslední chvíle zastával funkci místopředsedy ČsOL.
Byl držitelem řady ocenění a vyznamenání, jak z období války, tak za svou činnost v ČsOL. V roce 2018 mu bylo uděleno čestné občanství Městské části Praha 2 a o rok později byl povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. O svých válečných zážitcích napsal díky ČsOL dvě knížky, první v roce 2012 pod názvem „Mé neblahé dětství a válka“, druhou v roce 2019 pod názvem „Přišel jsem o všechno“.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Více se o válečném veteránovi plukovníku v. v. Tichomíru Mirkovičovi dozvíte na webu Paměť národa.
Text: Ministerstvo obrany ČR /r
Foto: Jan Schejbal, MO ČR
