Celkem za tři dny z Kábulu do České republiky přicestovalo 195 osob. Tým vojenských policistů KAMBA úspěšně evakuoval ambasádu a následně místní spolupracovníky našich diplomatů i armády. Velitel jednotky kapitán Zdeněk Poul jednal o jejich vydání s Tálibánci šest hodin, sám, téměř neozbrojený.
Podplukovník Ondřej Kudělka, pilot Airbusu A319CJ z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbely, se do Afghánistánu vydal s prvním letem v neděli 15. srpna. Na cestě strávil on a jeho kolegové z posádky dlouhé hodiny. Na kábulském letišti už tou dobou nefungovalo nic včetně řízení letového provozu. Český stroj nedostal povolení přistát a dosedl tak až v Ázerbájdžánu, kde také dotankoval a čekal na další pokyny z Prahy. „Nikdo nic nevěděl. Co se děje na letišti v Kábulu, jsme zjišťovali všemi možnými kanály – vojenskými i soukromými,“ vzpomíná.
Kábulské peklo pro piloty
Airbus se po několika hodinách do Kábulu nakonec dostal, na zemi ho ale čekalo doslova peklo. „Kdo nelétá, neumí si to představit. Nikdo už nic neřídil, všude byla tma a v ní absolutní chaos. Pod letadlem pobíhali lidé, o nichž jsem nevěděl, co jsou zač. Zda běžní Afghánci, nebo Tálibán, nebo spojenci, kteří nás chrání. Občas se zableskl laser, který nás nebo stroje vedle osvítil a pak zase tma,“ vybavuje si noc na letišti.
Zodpovědnost vzlétnout a přistát s obřími stroji byla bez fungující řídící věže jen na pilotech. Katastrofě se snažili zabránit hlášením, co kdo dělá: „Bylo to nepředstavitelné. Pilot třeba křičel do rádia: Teď vstupuju na dráhu! Všem letadlům: Nevstupujte na dráhu, přistávám! A přitom doufal, že na dráze nikdo nebude,“ líčí Kudělka vypjatou situaci.
Kdo chtěl z Kábulu odletět, zařadil se do řady a doufal. Český Airbus měl to štěstí, že stál za americkým C-17A Globemaster III (pozn.: později se ukázalo, že šlo o letoun, který měl na palubě 800 lidí!). Podle Kudělky se místní zpočátku velkých strojů báli a odlet tak pobíháním po dráze nenarušovali. Ani tak ale vzlet nebyl snadný: „Běžně na letišti svítí pojížděcí dráhy. Tady jsme jeli potmě, viděli jen letadlo před sebou. Zhasnutá světla měli ti na zemi i ti ve vzduchu, aby se nestali cílem ostřelování. Takovou situaci, kdy je noc a letadla nikdo neřídí, opravdu nikdo nezažil,“ podotýká.
Neocenitelná pomoc z Prahy
Jedinou spojkou byla pro české piloty Praha, konkrétně pak plukovník Josef Nejedlý z Velitelství pro operace AČR, který celou záchrannou operaci naplánoval, řídil a koordinoval s Ministerstvem zahraničních věcí ČR. „Byl pro nás strašně důležitý, dával nám informace, říkal, jak se věci mají, bral na sebe odpovědnost, která byla obrovská,“ děkuje mu Kudělka dodnes za pomoc.
Konečné rozhodnutí, zda vzlétnout nebo čekat, ale bylo na pilotech a v tomto prvním letu pak na jeho kapitánovi Romanu Majlišovi. On ani Ondřej Kudělka se nebáli. Prý na strach nebyl čas. „Měl jsem profesní strach, každý pilot se tehdy rozhodoval podle sebe. To je v létání něco absolutně nepředstavitelného. Věděli jsme, že když bude průšvih, spadne to celé na nás. Měli jsme velké štěstí, že všechny lety dopadly dobře.“
Plukovník Josef Nejedlý líčí vypjatou situaci, která se odehrála přesně před rokem, skromně. Je evidentní, že na několik dní téměř bez spánku chce spíš zapomenout. „Původně se plánovalo, že operace proběhne v řádu několika týdnů, ale situace byla natolik složitá a rizika tak veliká, že se vše odehrálo v několika dnech,“ říká. Armáda podle jeho slov všechny úkoly bezezbytku splnila a vojáci prokázali, že jsou plně připraveni řešit a reagovat na jakoukoliv krizovou situaci. Celá akce prý byla o to složitější, že musela být koordinována s MZV – veškeré kroky musely být schváleny ministrem zahraničí a jeho krizovým štábem. Provedení pak bylo v rukách armády. „Nebylo to poprvé, co jsme odněkud stahovali lidi – z Iráku nebo kvůli covidu. Ale v takhle vyhraněné situaci jsme se dosud neocitli.“
– Od roku 2002 se v Afghánistánu vystřídalo 11 500 vojáků, někteří opakovaně. Na misi zemřelo 14 českých vojáků. Armáda České republiky byla v Afghánistánu historicky poprvé nasazena v ostrých bojových operacích v těch nejsložitějších prostorech země. Těmi byly provincie Lógar, Wardak, Fajzabád nebo také Hílmand a Kandhár. Jednalo se o také nejdelší operační nasazení v historii Armády ČR. V poměru nasazených vojáků a vojákyň na území Afghánistánu zaujímala Česká republika 6. až 8. místo z celkového počtu třiceti devíti koaličních států, které se do operací ISAF (International Security Assistance Force) či RS (Resolute Support) od roku 2002 zapojily. Historicky první jednotkou byla 6. polní nemocnice působící v Kábulu, jejímž velitelem byl plukovník Jindřich Sitta. Mise ISAF v Afghánistánu byla ukončena k 31. prosinci 2014 a nová výcviková mise nesla od 1. ledna 2015 název Resolute Support Mission.
– Jednotky AČR prověřily svoji připravenost a vycvičenost v reálném boji, ověřily v praxi naučené taktické postupy, vyzkoušely techniku, zbraně, vybavení. Na základě těchto zkušeností se změnily postupy vedení bojové činnosti na zemi i vzduchu (například využití Scan Eagle), modernizovaly se zbraně (Bren), spojovací prostředky, uniformy, prostředky balistické ochrany, využívala se technika (od UAZ, Landroveru přes Iveco, a dále Humvee, MRAP a Pandur). Letecké jednotky získaly zkušenosti v létání v extrémních vysokohorských podmínkách, prověřily taktické postupy během výcviku místních pilotů. Lékaři uplatnili svoje zkušenosti během válečné chirurgie (střelná poranění, po bombových útocích, hromadné příjmy), v praxi se prověřil MEDEVAC a STRATEVAC, logistické jednotky prověřily schopnost zabezpečit vojska v extrémně složitých podmínkách.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: Armáda ČR /red
