Mladá léta strávil Vladimír Nedvěd v Kyjově. Po ukončení studií na Vojenské akademii se v roce 1938 stal poručíkem čs. letectva. Po okupaci Československa opustil rodnou vlast a přes Maďarsko, Řecko a Střední východ uprchl nejprve do Francie a poté do Anglie, aby mohl bojovat za svobodu národa českého. V Anglii byl Vladimír přeškolen na bombardér Wellington u 311. čs. bombardovací perutě RAF.
Hrdinství měl v krvi
Po zaškolení byl v prosinci 1940 vyslán na operační let, v pořadí druhý. Avšak krátce po startu došlo z neznámých příčin k pádu letounu naloženého pumami a palivem do blízkého lesa u letiště Wretham. Po pádu začalo vše explodovat, do poslední chvíle se mladý Nedvěd snažil z hořícího letadla zachránit ostatní členy posádky. Při explozi páté bomby tlaková vlna odmrštila Nedvěda pár metrů od letadla. Ten jako zázrakem přežil. Štěstí bohužel neměli dva jeho kamarádi – kapitán a palubní střelec. Za tento odvážný čin byl vyznamenán jako první československý letec Řádem britského impéria přímo z rukou krále Jiřího VI. Dne 22. srpna 1943 byl Vladimír Nedvěd ve svých šestadvaceti letech jmenován velitelem 311. československé bombardovací perutě.
V bojích s nepřítelem se mu dařilo. Dne 9. září 1942 jako pilot a kapitán bombardéru Wellington v přímém leteckém souboji nad Biskajským zálivem dokonce vyřadil z boje tři nepřátelské stíhačky Junkers 88. Jen málokteří vojáci se mohli pochlubit takovými úspěchy jako právě příslušníci 311. perutě. Právě oni vyřadili během 2. světové války z boje 20 nepřátelských letadel, podnikli 35 útoků na nepřátelské ponorky a zničili 11 nepřátelských lodí. Při operačních letech v trvání 27 000 operačních hodin shodili na strategické cíle na nepřátelském území 1311 tun výbušných bomb. Čeští letci se vyznamenali při operacích spojeneckého letectva, a to především v bitvách o Británii, Evropu a o Atlantik. Letci 311. perutě uskutečnili 3610 bombardovacích náletů proti nepříteli. V bojích druhé světové války položilo svůj život 560 českých letců. Zahynul tak každý druhý – v bojích nebo při leteckých haváriích.
Uletěl komunistům
Po komunistickém převratu roku 1948 byl podruhé ve svém životě nucen opustit rodnou vlast. Jelikož byl neustále v hledáčku tajné policie, rozhodl se s rodinou emigrovat na Západ, a to velmi netradičním způsobem. Během komerčního letu z Prahy do Bratislavy se spolu s dalšími letci zmocnili stroje a donutili posádku přistát na americkém vojenském letišti Neubiberg nedaleko Mnichova. Nedvěd se poté dostal zpět do Anglie, kde mu bylo uděleno britské občanství. I nadále pracoval u Královského letectva. Za svůj čin byl v Československu odsouzen za vlastizradu.
Po ukončení aktivní služby se se svojí rodinou přestěhoval do Austrálie. V roce 2002 měli příslušníci letecké základny poblíž Náměště nad Oslavou čest přivítat generála Nedvěda na Vysočině.
Pětadevadesátiletý generálporučík Vladimír Nedvěd zemřel ve spánku ve středu 31. října 2012.
Za své zásluhy byl doma i v zahraničí mnohokrát vyznamenán:
– v roce 2005 byl povýšen do hodnosti generálporučík
– obdržel Řád bílého lva
– od krále Jiřího VI. obdržel Řád britského impéria
– v roce 1943 obdržel od krále Jiřího VI. vysoké vyznamenání D.F.C. (Distinquished Flying Cross)
Čest jeho památce!
Další snímky naleznete – ZDE.
Text: Štepánka Tříletá
Foto: 22. základna vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou
