Tým potápěčů se v čele s historikem Borisem Golem se rozhodl vypátrat potopený parník S/S Bosforo, který byl italským válečným námořnictvem využíván k přepravě vojenského materiálu v letech 1915 – 1918. Dosud nezdokumentovaný vrak posledních 101 let strávil na dně Jónského moře kvůli rakousko-uherské ponorce U-28. Ta pod velením českého kapitána Zdenko Hudečka parník v roce 1918 torpédem potopila.
Přestože vyrazili z Prahy už brzy ráno 7. června, k letovisku Gioiosa Jonica na východním pobřeží Kalábrie vzdálenému 2200 kilometrů dorazili až po půlnoci. Zdlouhavou cestu zdolali za pomoci spolumajitelky potápěčské báze Roberty, která jim svým vyprávěním jízdu zpříjemnila. Další ráno je uvítalo nádherné počasí: klidné moře a prázdné pláže bez návalu turistů, který je zde obvyklý v sezoně. Než se ale pokusili dostat k cílenému vraku, naplánovali si několik zkušebních ponorů v lépe prozkoumaných místech u nedalekého mysu Capo Spartivento, u kterého se odehrály námořní konflikty za obou světových válek, a vraků je tak zde hned několik.
Pro první ponor si naplánovali vrak obchodní lodi Pasubio. Nádherný parník byl v roce 1943 potopen britským námořnictvem a od té doby leží na písčitém dně v hloubce 34 – 44 metrů. Zdálo se, že poskytuje ideální podmínky k přípravě na hlubší a technické ponory, špatná viditelnost však bohužel zabránila kvalitní dokumentaci. Druhý den měli větší štěstí při trimixovém ponoru k vraku nákladní lodi Ford Missanabie. Rovněž potopena za II. světové války leží rozlomená na dvě části v hloubce 57 – 75 metrů. S viditelností okolo 10 metrů a podobnou hloubkou tento tréninkový ponor zlepšil vyhlídky na úspěšné pátrání po S/S Bosforo, plánovaný vrchol expedice.
A skutečně – za pomoci místního potápěče se podařilo hledaný vrak najít přibližně 3 NM od Capo Spartivento. Nadšení z objevu ovšem dlouho nevydrželo, podmínky na dně ponoru nepřály. Vrak Bosforo je hodně rozbitý a kvůli silnému proudu a špatné viditelnosti ho potápěči nemohli pořádně zdokumentovat. A druhý pokus další den dopadl ještě hůř. Lano bylo v noci odříznuto rybáři, silné proudy kotvu odvlekly daleko od vraku, a o to horší viditelnost znovu zabránila týmu v pořizování použitelných záběrů k identifikaci.
Nepříznivé počasí v následujících dnech neumožnilo týmu se na místo potopení parníku vrátit, a proto jako náhradní program bylo zvoleno prozkoumání potopené italské ponorky Admiral Millo. Potopena britským námořnictvem v roce 1942, byla nalezena až před třemi lety a dnes je považována za válečný hrob. Pro tým to bylo první setkání s ponorkou oceánského typu a velmi přínosný zážitek. Dále se potápěči podívali do městečka Scilla na jihu Sicílie, u kterého leží 150 metrů dlouhý vrak transportní lodi Valfiorita, další z obětí II. světové války. Poprvé se ponor krásně vydařil a v nádherně čistém moři mohli potápěči zachytit mohutnost vraku, detaily konstrukce i vojenské vybavení ponechané v rozlomené lodi.
Povzbuzen tímto úspěchem se další ráno tým vydal do třetice k S/S Bosforo, odhodlaný vytrvat za každého počasí. Přestože vlny, proudy a špatná viditelnost vše ztěžovaly a těžce rozbitý vrak byl i nadále zasypaný pískem, čtyři potápěči měli jasný úkol: nafotit a nafilmovat co nejvíc záběrů za všech podmínek. Po únavném boji se silným proudem a nespolehlivou viditelností se týmu podařilo loď řádně nafotit a představit v celé její kráse: ležíce na pravoboku potopený parník ukázal krásnou řadu bronzových oken, palubu plnou trosek a na zádi dokonce i palubní dělo, s kterým se tehdy Bosforo pokoušel ponorce U-28 ubránit. Potápěči opatrně nastudovali detaily vzhledu i zásah torpédem, aby mohli na 100 % vrak identifikovat. Czech Diving Team tak naplnil svou misi a stal se prvním, který loď po 101 letech od potopení zdokumentoval.
Další informace o expedici S/S Bosforo naleznete na webu Czech Diving Teamu.
Text a foto: ERA /r
