Mezi dovednosti vojáka Armády ČR patří i překonávání vodních překážek či skalnatého terénu. Malebná, ale na přesuny místy náročná krajina Orlických hor představuje ideální výcvikové prostředí: Žulové skalní masivy, řeka Divoká Orlice a přehradní nádrž Pastviny nabízí na relativně malém území prostor pro atraktivní výcvik, ve kterém se můžou prolínat různé techniky pohybu ve vodním i skalnatém terénu. Ten využili zkušení instruktoři čáslavské základny, kteří mají v popisu práce i výcvik pilotů v přežití naplno. Reálnosti výcviku v posledním srpnovém týdnu napomohlo i počasí: častý déšť a teplota, která přes den nepřekonala 200 Celsia. Vojáci aktivních záloh museli zvládat nejen náročné výcvikové úkoly, ale také se chránit před prochladnutím.
Podmínkou přístupu k dalšímu výcviku ve vodním prostředí bylo i vstupní přezkoušení z některých plaveckých dovedností. Následovalo ovládání různých plavidel. Vojáci cvičili plavbu do boku, pozpátku, ale i rychlé otáčení plavidla. Výcvik s plavidly byl korunován úmyslným převrácením člunů, při kterém se posádka poroučela do vody. Následně se musely určené týmy vyšplhat na obnažené dno plavidla a poté obrátit loď do správné polohy. To bylo provázeno dalším pádem posádky pod vodní hladinu, po kterém se musela opět vlastními silami dostat do lodě. Výcvik na lodích, včetně jeho mokré fáze, probíhal v uniformách. Jako závěrečný bonbónek bylo svlékání oděvu, kdy se vojáci museli zbavit bot a uniforem přímo v hluboké vodě. Teprve potom mohli vítězně doplavat na břeh.
V další fázi výcviku se záložáci přesunuli do skal, kde museli zdolávat lezecké cesty, slaňovat a překonávat volnou hloubku po nataženém laně různými technikami. Tomu předcházela teoretická i praktická příprava včetně používání různých druhů karabin a vázání základních horolezeckých uzlů. Zejména při tomto zaměstnání se projevil rozdíl mezi těmi, kdo se lezení věnují i v civilu, a těmi, pro které se jedná o výjimečnou činnost. Základní úlohy ale všichni cvičící zvládli.
Výcvik vyvrcholil v lokalitě Zemské brány, kterou protéká Divoká Orlice. Jak název napovídá, má v této oblasti charakter divoké horské řeky s peřejemi, jejíž koryto je poseto balvany různé velikosti. Vojáci museli, samozřejmě v obuvi a v uniformách, týmově překonávat divoký proud této řeky. Nejsilnější člen týmu postupoval včele jako vůdce a ostatní vojáci jej v zástupu následovali. Tato technika přináší výhodu, že voják jdoucí jako první chrání ostatní před proudem a umožňuje jim tak šetřit síly. Jedním z úkolů byl přesun týmu proti proudu na zhruba stometrovém úseku, ve kterém komplikoval pohyb nejen proud, ale i proměnlivá hloubka a kamenité dno. Zde se prověřila týmová spolupráce a techniky překonávání vodního toku. Když se promočení vojáci vrátili na břeh, dostali za úkol překonat vlastními silami na laně napjatém tři metry nad vodní hladinou koryto Divoké orlice. Netáhli přitom jen vlastní těla, ale i batohy, které byly na laně zavěšeny. Nakonec je čekal sjezd po laně za pomoci kladky na druhý břeh.
Následoval pěší přesun k již dobře známé přehradě Pastviny, kde na ně čekal poslední úkol, který byl náročný nejen fyzicky, ale i psychicky. Vojáci museli tzv. „proslanit“ ze silničního mostu nad přehradou do výšky cca 3 metrů nad hladinou, dál lano nesahalo. Na povel instruktora se museli pustit a provést pád do vody. Aby se cvičícím v uniformách a botách lépe plavalo, shodili jim instruktoři z mostu jejich vlastní batohy i s veškerým obsahem. Tyto batohy pak posloužily jako plovák. S touto výbavou pak museli vojáci překonat několik set metrů po vodní hladině. Po splnění úkolů následovalo převlečení do suchého (tedy pokud v batohu zůstalo náhradní oblečení suché) a přesun na základnu.
Velitel roty aktivních záloh 21. základny taktického letectva Čáslav kapitán Gustav Stehlík uvedl: „Musím ocenit úsilí a nasazení všech záložáků, na jejichž dovednosti a úrovni výcviku se covidová pauza podepsala minimálně. Obrovský dík patří týmu instruktorů, mezi nimiž jsou zkušení veteráni zahraničních misí a experti na výcvik přežití. Jedná se o ten samý tým, kteří cvičí v přežití piloty letounů Gripen a Alca. Výcviku AZ se věnovali se stejnou péčí.“
Výcvik aktivních záloh letecké základny Čáslav bude v tomto roce pokračovat střelbami, strážní činností i patrolováním.
Text: kpt. Hana Havrdová /r
Foto: 21. základna taktického letectva Čáslav
