Je pozdě odpoledne a poblíž heliportu v litevském vojenském prostoru Gaižiunai je rušno. Postavy obtěžkané neprůstřelnými vestami a zbraněmi naposledy upevňují výstroj na bagáž, kde je všechno pro zimní přežití v přírodě. Je chladný prosincový den, pod nulou, asi dvacet centimetrů sněhu, fouká a stále sněží. Ledový vítr už začíná být nepříjemný, když se v dálce ozve zvuk přilétajícího vrtulníku. „Konečně,“ oddechne si norský průzkumník a za chvíli už skutečně přistává vrtulník Mi-8 litevského vojenského letectva.
Všechno už pak jde rychle. Nástup, usazení a zhruba dvacetiminutový let do hloubi „nepřátelského území“ v sousedním vojenském polygonu Kazlu Ruda. Vrtulník je na zemi, skupinka rychle opouští palubu. Následuje přesun do nedalekého lesíku a příprava na noční přesun. Není potřeba slov, každý ví, co má dělat. Bílé siluety v maskovacích oblecích našlapují zasněženým lesem, a když se setmí natolik, že terén před sebou lze rozeznat jen s obtížemi, nasazují přístroje nočního vidění.
Čeká je celonoční pochod po skupinkách. Cvičení s názvem Vicious Vulture („Brutální sup“) se účastní norští a němečtí průzkumníci stejně jako čeští a američtí letečtí návodčí. Role úderné jednotky se zhostili Belgičané, kteří spolu s Čechy poskytli i vojáky představující opoziční síly.
Ranní útok
Scénářem cvičení je podvečerní výsadek z vrtulníku, asi pět kilometrů vzdušnou čarou od místa, kde se nachází štáb protivníka. Ten je třeba zničit. Ještě před tím ale musí průzkumná jednotka zlikvidovat stanoviště protivzdušné obrany.
„Sice se musíme brodit sněhem, ale zase si neděláme starost s mokřinami a močály,“ vysvětluje výhody zimního pohybu norský seržant S. L. Brzy nad ránem se pak v lese setkávají Norové se skupinkou Němců a českých leteckých návodčí, aby probrali detaily dalšího postupu. Čeká je několik útoků na budovy. „Snažím se, aby to měli hodně rozmanité,“ říká český letecký návodčí (JTAC – Joint Terminal Attack Controller) nadporučík J. K. Právě on je autorem hlavního konceptu cvičení, který naplánoval, a nakonec jako řídící zrealizoval.
V šest hodin ráno, ještě v hluboké tmě, začíná další fáze cvičení – ostrá akce. Přikrčené postavy se zbraněmi vybíhají zpoza každého rohu a pročesávají první budovu. Němečtí specialisté na výbušniny vyřazují z činnosti zařízení protivzdušné obrany z činnosti.
Jenže stále se ještě objevují síly protivníka, a tak ke slovu přicházejí odstřelovači. Za svítání, kdy už mohou identifikovat cíl i na větší vzdálenost, rozbalují své vybavení. Fungují ve dvoučlenných týmech, kdy jeden z dvojice navádí, druhý pracuje se zbraní. Střelec jemně tiskne spoušť, následuje výstřel – a zásah. Odstřelovači mají v rámci cvičení Vicious Vulture tu výsadu, že jako jediní střílí ostrou municí. Bez toho by ostatně neměly jejich střelby velký smysl, přesný zásah je pro ně prioritou. „Bylo trochu komplikované naplánovat cvičení za použití obou druhů munice, slepé i ostré bez přerušení scénáře. Podařilo se ale všechno zabezpečit tak, že to velení mise schválilo,“ říká nadporučík J. K.
Boj se zbraněmi i s počasím
Po odstřelovačích by mělo následovat navedení letounů eurofighter francouzského kontingentu zabezpečujícího v současné době Air Policing ze základny Šiaulai. Právě tady by měli přijít ke slovu letečtí návodčí, kteří identifikují cíle a navedou na ně palbu z letadel. Nízké mraky a sněžení bohužel dávají tušit, že z této části cvičení nebude nic a místo toho si návodčí procvičují vyžádání dělostřelecké podpory.
Ráno přijíždějí posily belgického kontingentu eFP a všichni společně se chystají k finálnímu útoku na další z budov. „Za chvíli to spustí,“ rozhlíží se nadporučík J. K. Neuběhne ani minuta a Belgičané se za zvuků palby blíží z několika směrů ke dveřím a oknům. Protivník, představovaný mimo jiné i českými vojáky, jim ale nehodlá darovat nic zadarmo. Rozpoutal se tuhý boj o nejvyšší patro budovy. Belgičané ale mají výraznou převahu, což vede k úspěšnému završení akce. Zbývá poslední věc – ošetřit raněného a přesunout se i s ním na bezpečné místo tak, aby došlo co nejdříve k jejich odsunu na vlastní území.
Scénář cvičení se třikrát zopakoval, aby si akci vyzkoušelo co nejvíce vojáků kontingentu eFP. Ukázaly se například rozdílnosti v postupech jednotlivých armád, které se odráží na celkové rychlosti akce. „Rozhodně nám nepřálo počasí, které ale bývá v tuto dobu v Litvě vždy problematické,“ říká nadporučík J. K. „Ale myslím, že se všichni vyrovnali s úkoly dobře a rozhodně uspěli. Jsem rád, že se něco takového podařilo uskutečnit,“ dodává.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: 3. ÚU AČR eFP GBAD Litva /r
