V dobách, kdy víceúčelové bojové letouny v podobě, v jaké je známe dnes, neexistovaly, představovala kategorie stíhacích bombardérů jeden z pilířů taktického letectva. Nadzvukové stroje byly určeny především k rychlým průnikům nad území protivníka, často i s využitím přízemního letu a k ničení celé škály pozemních cílů – od bojové techniky, přes objekty dopravní a obranné infrastruktury, až po plošné cíle nebo třeba hladinová plavidla. S vhodným vybavením pak mohly díky rychlosti sloužit rovněž k taktickému vzdušnému průzkumu. I přes slovo stíhací v označení kategorie však byly jejich schopnosti boje se vzdušnými cíli relativně omezeny a počítalo se s nimi jen pro vlastní obranu v případě střetu s protivníkovým letectvem.
Text: Tomáš Soušek
Foto: autor, Jan Čadil, VZLÚ, WZL-2
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 10/2018, který vyšel 3. 10. 2018.
Obsah L+K 10/2018 naleznete – ZDE.