Slibný začátek
Soustředění britského leteckého průmyslu na proudové dopravní letouny nebylo náhodné. Zájem leteckých dopravců i cestujících o nový trend nastartovaný zavedením typu deHavilland Comet v první polovině 50. let neustal ani po sérii jeho tragických nehod, které si vyžádaly oběti na lidských životech a dočasné přerušení provozu těchto letadel. Naopak, v červenci 1956 vypsaly British European Airways (BEA) požadavek na vývoj „druhé generace“ proudových letadel, které by na jejich linkách vhodně doplňovaly používané turbovrtulové Vickersy Viscount. Na požadavek BEA zareagovaly jako první výrobci Hunting Aircraft, který záhy představil projekt Hunting 107 pro 30 cestujících, respektive Vickers mající v té době již zkušenosti s produkcí turbovrtulového Viscountu, nabízející model VC11, 140místnou obměnu dálkového VC10, a další výrobci, například Bristol.
Po sloučení Huntingu s Vickers-Armstrongem, Bristolem a English Electric do nového uskupení British Aircraft Corporation (BAC) v roce 1960 byl definitivně upřednostněn projekt Huntingu, nyní se zvětšenou přepravní kapacitou pro 59 cestujících, poháněný dvojicí proudových motorů Bristol Siddeley BS75, každý o maximálním tahu 31 kN. Průzkum trhu uskutečněný koncernem BAC v roce 1961 ukázal nezbytnost dalšího zvýšení počtu sedadel na 80, což si mimo jiné vyžádalo i změnu pohonné jednotky. Motory BS75 nahradily výkonnější Rolls-Royce Spey (46 kN). Přepracovaný letoun, typově označený BAC 111 (později 1-11), byl od prvopočátku vyvíjen pro použití leteckými dopravci z celého světa; BAC předpokládal objednávky kolem 400 letadel.
Text: Ing. Milan Cvrkal, LHS
Foto: Adrian Balch a jeho sbírka, Petr Popelář a jeho sbírka, Richard Vandervord, sbírka Stephen Wolf, USAF
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 11/2018, který vyšel 31. 10. 2018.
Obsah L+K 11/2018 naleznete – ZDE.