MENU

Ruské vrtulníky v NATO

Stále nepostradatelné, ale na ústupu


Ještě před dvaceti léty výzbroji zemí V4 a dalších východoevropských států jasně dominovaly vrtulníky ruské provenience. Naprostá většina z nich ale byla dodána do přelomového roku 1989 a nyní vyvstává potřeba jejich urgentní náhrady, neboť jsou na konci technického života. Obměna, jak se zdá, bude ve většině případů probíhat s využitím produktů západních výrobců a provázejí ji obdobné potíže.

Nejrozšířenějším typem vrtulníku v závěru 80. let byly v evropských zemích Varšavské smlouvy jednoznačně lehké Mi-2, což je dáno jejich širokým nasazením v domácím Polsku. Po nich následovaly transportní Mi-8T a salónní Mi-8P/S. Ty byly dodávány již od roku 1967 a začaly být od roku 1984 postupně doplňovány a posléze nahrazovány výkonnějšími Mi-17. Většina z nich byla dodána v univerzálním provedení, v provozu se nacházely ale i speciální varianty, jako například verze pro radioelektronický boj Mi-8PPA dodaná ve třech kusech do Československa a ve vylepšené verzi Mi-17PP do Bulharska a Maďarska, nebo velitelské stanoviště Mi-9 sloužící po jednom kuse v Československu a Maďarsku a v osmi kusech v Německé demokratické republice a ve čtyřech upravených strojích Mi-8PPD v Polsku. Určitou výjimku představovala NDR, která pro své armádní i pohraniční letectvo získala bitevní variantu Mi-8TVK.

Jádro bitevních schopností ale představovaly v Bulharsku, Československu, Maďarsku, NDR a Polsku vrtulníky Mi-24. Ty byly dodávány od roku 1978 ve verzi Mi-24D, kterou od roku 1985 začala doplňovat vylepšená varianta Mi-24V s výkonnějšími motory a modernizovanou výzbrojí. Pouze NDR zakoupila 12 Mi-24P s dvojhlavňovým kanonem GŠ-30K, převzaté v roce 1989. Pro země s mořskou hranicí měly nemenší význam námořní vrtulníky Mi-14, dodávané v záchranné verzi Mi-14PS, protiponorkové Mi-14PL a odminovací Mi-14BT. Poslední varianta sloužila jen v Bulharsku a v NDR. Záchranné provedení Mi-14PS naopak zakoupilo pouze Polsko v počtu pěti strojů. Protiponorkovou verzi, někdy značenou Mi-14E, získalo Bulharsko, NDR i Polsko. Ve všech zemích vyjma Rumunska také sloužily lehké Mi-2. Zmíněné Rumunsko si udrželo vyšší míru nezávislosti a do výzbroje zařadilo především doma vyráběné licenční typy IAR-316 a IAR-330.

Text: JUDr. Jakub Fojtík, Ph.D., LL.M.
Foto: Jan Čadil, Max Delight, Roman Musil, MIŁOSZ Rusiecki, Airbus, MO Bulharska, Černé Hory, Maďarska

Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 3/2019, který vyšel 6. 3. 2019.

Obsah L+K 3/2019 naleznete – ZDE.

Novinky

Odoberajte newsletter

Odoberajte najnovšie informácie o našej ponuke do Vašej emailovej schránky.