Obletová laboratoř v letounu L-410FG/RTZ byla zřejmě poslední svého druhu v českém letectvu, rozhodně však ne první. V souvislosti s rychlým rozvojem a posilováním československého letectva na přelomu 50. a 60. let minulého století se do popředí zájmu dostalo rovněž pozemní radiotechnické zabezpečení (RTZ). Síť radiolokátorů, navigačních a komunikačních prostředků a letištních systémů se stala nedílnou součástí vojenského letového provozu, a třebaže nepodléhala civilním leteckým předpisům, fungovala na stejných principech.
Třetí v pořadí
I v tehdejších československých ozbrojených silách byl maximální důraz kladen na bezpečnost letového provozu a s tím souvisela potřeba správného nastavení prostředků RTZ. V zemích spolupracujících v rámci vojenského uskupení Varšavské smlouvy, mezi něž patřilo i Československo, se tato otázka začala řešit na přelomu let 1963-1964. Bylo zřejmé, že mnoho parametrů jednotlivých systémů nelze ověřit jinak než z paluby letícího stroje, a tak tehdy vznikla jednotná metodika stanovující konkrétní úkoly a postupy,
Text: Tomáš Soušek
Foto: autor, Jan Čadil, Pavel Novotný
Více se dočtete v Ročence Vzdušných sil Armády České republiky 2019, která vyšla 20. srpna 2019.
Obsah ročenky naleznete – ZDE.