Ze stejného důvodu se ostrov stal předmětem zájmu ze strany Velké Británie, která Kypr anektovala v roce 1914 a v roce 1925 jej prohlásila za jednu ze svých kolonií. Již od počátku 30. let minulého století však byly činěny pokusy o spojení Kypru s Řeckem, jež v roce 1955 vyústily v ozbrojené povstání proti britské moci a následné vyhlášení nezávislé Kyperské republiky, schválené 11. února 1959 v Curychu smlouvou mezi Velkou Británií, Řeckem, Tureckem a řeckou i tureckou komunitou žijící na ostrově. Velká Británie si ponechala pouze správu vojenských základen Akrotiri a Dhekelia a několika objektů na vrchu Olympos sloužících k monitorování rádiového vysílání v oblasti Blízkého východu.
V důsledku neustále rostoucího napětí mezi jednotlivými etnickými skupinami na ostrově však 21. prosince 1963 vypukla občanská válka, jejímž výsledkem bylo převzetí moci řeckou Kyperskou národní gardou 15. července 1974. V reakci na tento krok došlo k intervenci ze strany Turecka, které vyslalo své ozbrojené síly na sever ostrova. Konflikt mohla již v polovině srpna 1974 ukončit Organizace spojených národů, nicméně takzvaná zelená linie, neboli bezpečnostní nárazníkové pásmo, odděluje řeckou a tureckou komunitu dodnes s tím, že jeho střežení zajišťují mezinárodní jednotky UNFICYP (United Nations Peacekeeping Force in Cyprus).
Text a foto: Jens Schymura, Stephan Franke
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 12/2019, který vyšel 4. 12. 2019.
Obsah L+K 12/2019 naleznete – ZDE.