U zrodu Tiger Mothu stál Geoffrey de Havilland, který působil jako konstruktér letounů již za I. světové války. Po založení vlastní firmy ve Stag Lane na sever od Londýna se zaměřil na konstrukci lehkých letounů, jež by umožnily létání širším vrstvám veřejnosti z hlediska nízké nákladnosti. Tuto cestou nastoupil roku 1925, kdy postavil typ D.H.60 Moth dřevěné konstrukce, kterým položil vlastně základ turistického a sportovního létání nejen v Británii. Stanul tím na prahu vývojové řady, jež konstrukčně rezultovala v Tiger Moth se čtyřválcovým invertním motorem F. Halforda, Gipsy Major I. Typ zahájil roku 1931 novou éru cvičného létání civilního i vojenského. Do konce třicátých let minulého století byl vyvezen do bezmála 25 zemí. Tiger Moth si za 2. světové války podržel dominantní postavení mezi stroji používanými k elementárnímu pilotnímu výcviku školami rozmístěnými po zemích Britského společenství.
K tomu se váže rovněž podíl čs. učitelů létání, kteří cvičili mladé krajany v Británii a Kanadě, budoucí bojové piloty, kteří vděčili za své první krůčky ve vzduchu právě Tiger Mothu, který umožňoval splnění úloh základní letové osnovy, včetně prvků akrobacie a základů létání podle přístrojů. Jednotlivci se na těchto strojích cvičili např. i v Maroku či Rhodesii. Jako spojovací používaly tyto dvouplošníky rovněž stíhací squadrony RAF, včetně tří československých. Ani v mírových dobách česká stopa létání na typu zcela nevymizela. Piloti, kteří odešli po únoru 1948 do opětovného exilu, se s těmito letouny setkávali příležitostně za opětovné služby v RAF, civilně pak jako práškaři či jako členové aeroklubů, včetně v Africe či Austrálii.
Uvedené historické spojnice i absence typu v ČR, přivedly odchovance Východočeského aeroklubu v Podhořanech, nyní ředitele společnosti ABS Jets, Richarda Santuse k rozhodnutí, Tiger Moth si pořídit. Z nabízených možností se jevily jako přijatelné jeden exemplář v SRN a dva v Británii. V druhé polovině roku 2016 padl los na letoun registrovaný jako G-ANFP, provozovaný v Henstridge, letišti situovaném na pomezí hrabství Somerset a Dorset. Lépe snad český zájemce ani vybrat nemohl.
Jako součást objednávky pro RAF vyšel Tiger Moth Mk.II sériového čísla N9503, ze závodu podniku de Havilland v Hatfieldu, v listopadu 1939. Od dubna 1940 sloužil po celou válku u No.4 Elementary Flying Training School na letišti Brough v Yorkshiru bez jediného incidentu. Svoji vojenskou kariéru ukončil v říjnu 1951. Civilní životopis již tehdejšího veterána zahájila dražba, v níž jej získala Asociace britských aeroklubů, potažmo Cardiff Aeroplane Club, u něhož byl roku 1953 imatrikulován jako G-ANFP. Technickou charakteristiku změnil v osmapadesátém po zakoupení subjektem Hants and Sussex Aviation, kde prošel úpravou na letecké práškování v jednomístném uspořádání kokpitu. V zemědělské úpravě sloužil po 10 let.
The Biplane Club z Denhamu sice letoun odkoupil, nicméně nic se s ním nedělo. Drak opuštěný ve vysoké trávě získalo roku 1975 Mosquito Aircraft Museum na severu Londýna. Roku 1999 zbytky letounu vystřídaly majitele Davida Taylora a Grahama Horna. Poslední uvedený přenechal stroj v srpnu 2013 Kevinu Crumplinovi působícím v Henstridge. Tento pečlivý muž zahájil kompletní práce takříkajíc „od podlahy“ se záměrem uvést letoun do původní válečné kondice. Generálku motoru zadal fy. Deltair Airmotive, rekonstrukce draku se ujal ve vlastní dílně. Obnovený G-ANFP obdržel nové osvědčení o letové způsobilosti 26. 5. 2016, tedy prakticky před rokem. Stal se tím čtvrtým Crumplinem zrestaurovaným strojem ve válečných barvách, pro zdejší cvičné zařízení Tiger Moth Training, založené v lednu 2013. Jeho posláním je školit na profesionální úrovni létání na typu ve všech směrech s oprávněním vydávat patřičné pilotní osvědčení.
Domluva s majitelem o odkoupení stroje, který měl od rekonstrukce nalétáno pouhých 20 hodin, nebyla zprvu zcela jednoduchá. Poté co se však přesvědčil, že bude o letoun patřičně postaráno a že Richard není jen vynikající pilot, ale bere celou věc i z hlediska historických návazností na čs. piloty v RAF, nakonec svolil. Ještě před přesunem do ČR bylo třeba vykonat v Henstridge nezbytné zacvičení, které proběhlo 17. 11. 2016. Jakožto nový vlastník, který měl pochopitelný zájem přepravit svůj letoun co nejdříve na domácí půdu, optal se Kevina, zda vidí nějaký problém v letu s „Tigerem“ do nitra kontinentu v lednu. Ten s klidem opáčil, že v tom žádnou obtíž nevidí. To Richardovu dobrodružnému duchu postačilo k rozhodnutí vydat se vzduchem do Čech. Na zimní přelet v otevřené kabině si stylově připravil polní uniformu pilotů RAF s „battledressem“, dobový britský pilotní overal, kuklu a rukavice. Zimní vyhřívané boty Luftwaffe měl rovněž originální, avšak bez napájecí baterie.
Nastal 19. leden a první den etapového přeletu. Po startu z Hensdridge se pilot vydal v 300 metrech k jižnímu pobřeží za panující teploty 0° Celsia, které sledoval až k Doveru a ve 14.25 dosedl na celním letišti Lydd. Po zahřátí se vydal přes Kanál a dosedl na finální zastávce dne v belgickém Ostende s hangárováním. Ráno kvitoval temperaci motoru teplovzdušným zařízením. Trasa dál se začala komplikovat protivětrem a snižující se teplotou na -15°. Cestovní rychlost se tím zredukovala na pouhých 80 km/h. Musel tedy předčasně přistát v Antverpách. Po hodině následoval směr na německý Mönchengladbach. Krajina dole se za 20 minut po vzletu odtud změnila výraznou pokrývkou sněhu, což se po zbytek cesty nezměnilo. Citelná zima a bílo kolem provázely osamělý Tiger Moth až po distanci 18 km před Allendorfem, kde Richard navázal spojení. Přijetí na tamním letišti proběhlo skvěle, včetně pohoštění, uvítán byl vyhřívaný hangár.
Ráno 21. ledna pomohl s přípravou německý kolega a majitel T. Mothu Martin Knebel. Když se podíval na teploměr, protočily se mu panenky, neboť na stupnici zaznamenal -12°. Srdečné rozloučení Čecha směřujícího domů sice nezahřálo fyzicky, nicméně cíl byl již na dosah a odhodlání převládlo. V hladině 900 m se vydal do Hofu. Dosedl zde krátce před časem oběda. Celou hodinu a zabalený v kombinéze užíval příjemného tepla v místnosti předletové přípravy. Protivítr se mezitím uklidnil takřka na nulu a tehdy se rozhodl dotáhnout přelet do konce. Zavolal domů, čím uvedl do pohyby manželku a kamarády z aeroklubu, kteří vyčistili na podhořanském letišti pruh od sněhu. Distanci 260 km, která jej dělila od cíle, již Richard „dodýchal“ úspěšně a po přistání se šťastně shledal s chotí a dcerkami. Celý přelet trval 12.29 hod.
Dodejme, že jde historicky o první letuschopný Tiger Moth provozovaný v ČR. Nelze opomenout ani skutečnost, že vzhledem k technické kondici je stroj plně akrobatický, což je nezpochybnitelná deviza a Richard Santus toto umí, navíc v tzv. nízké letové variantě. Svoji premiéru bude mít jeho vystoupení právě na Aviatické pouti. Pro informaci, poprvé a naposledy mohli diváci ještě v bývalé ČSSR spatřit plné manévrové variace na typu před 57 lety v srpnu 1960, kdy se konalo v Bratislavě I. oficiální mistrovství světa v letecké akrobacii. Upravené „Super Tigery“ tehdy představili britští reprezentanti. Od té doby se v naší zemi typ akrobaticky neprezentoval, byť na leteckých akcích, včetně AP, participoval v řadě případů. Ještě prozraďme, že první český majitel má pověření instruovat na typu další pilotní zájemce, jakožto „vysunutá ruka“ britského Tiger Moth Training, což je projev skutečně velké důvěry.
Aviatická pouť se koná na pardubickém letišti o víkendu 3. a 4. června 2017. Vedle množství letových ukázek je pro návštěvníky připraven i pestrý pozemní program spojený s řadou aktivit pro děti. Více informací o aktualitách z připravovaného programu lze získat na stránkách www.aviatickapout.cz.
Text: Zdeněk Hurt – Aviatická pouť
Foto: Petr Kolmann a Aviatická pouť
