Vedení firmy se začalo radit každý den a připravovat scénáře: co bude když…? Generální ředitel vydal sérii příkazů, jak v práci dodržovat hygienu a bezpečnostní opatření bránící šíření nákazy. Zaměstnanci dostali možnost home office, starší ohrožení kolegové zůstali doma na překážku v práci. Přes finanční nejistotu všichni za 100 % platu. Lidé byli staženi ze služebních cest do vlasti, někteří do karantény. Jídelna začala vydávat jídla do krabiček – pro zaměstnance i jejich rodiny uvízlé doma. IT oddělení zprovoznilo Teamsy pro online komunikaci. Zde probíhaly porady oddělení, schůze středního managementu s vedením pod názvem Kafíčko s ředitelem a jako majstrštyk i komunikační schůzka s CEO pro 400 zaměstnanců najednou.
Ale hlavně se pokračovalo v projektech: týmy ERA přes telemosty a videokonference komunikovaly se zákazníky a jejich obchodníky a techniky. Kupříkladu na letišti v East Midlands se implementoval a kalibroval nový systém – na dálku. Na letišti v Mnichově proběhla dokonce remote! site survey („vzdálená“ obhlídka na místě) k novému projektu letištního systému. A jako třešnička se zvládly i FATy klíčové zakázky, tedy přejímka systému zákazníkem – bez zákazníka, pomocí televizního přenosu.
„Bylo to naprosto bezprecedentní, v historii naší společnosti jsme ještě nedělali FAT bez zákazníka, který by si systém převzal. Celé to bylo možné pouze díky vytvoření živé linky, po které se FAT procedury živě přenášely přímo k uživateli. Museli jsme se naučit úplně nové role režiséra, kameramana, střihače, zvukaře, moderátora apod. Téměř bez generálky jsme to sfoukli rovnou v přímém přenosu jako ti největší televizní profíci. A to jen díky zapojení velmi širokého kolektivu lidí z ERA od projektového managementu, inženýringu, servisu, kvality, výroby, konstrukce, vývoje, nákupu, obchodu, marketingu, podpory lidí z IT a sektoru bezpečnosti a mnoha dalších,“ popsal největší „covid výzvu“ generální ředitel ERA Viktor Sotona.
ERA, přestože sama cítila dopady krize a nejistotu z budoucnosti, dále podporovala zakázkami nejen své subdodavatele, ale pomáhala i dalším institucím v regionu. Aktuální situace jen změnila tradiční priority společenské zodpovědnosti a zacílila pomoc do „první linie“. A firma začala u nejbližších sousedů: v krajské nemocnici Pardubice a u krajské záchranné služby, které sídlí jen pár set metrů od hlavního sídla ERA v Pardubicích. Do nemocnice směřovaly ochranné prostředky, přesněji jednorázové zástěry pro zdravotnický personál. Pro záchranáře Pardubického kraje ERA zajišťovala (a stále v tom pokračuje) stravování formou teplých obědů, a to hned na několika v místech: v Pardubicích, Přelouči, Chrudimi a Holicích.
Text a foto: ERA
