Oba švýcarské týmy využívaly vojenský vrtulník Eurocopter AS 322 Super Puma s vojenskou posádkou. Oba německé týmy disponovaly policejními vrtulníky EC 135 s policejní posádkou a civilním expertem na palubě. Francouzský tým s vrtulníkem Eurocopter AS 355 Écureuil byl jako jediný ryze civilní. Vrtulník Mi-17 českého leteckého monitorovacího týmu byl největším a zároveň nejsledovanějším strojem a v mnohém překonával své o generace mladší soupeře. Detekční systémy všech týmů byly srovnatelné – všechny na bázi scintilačního detektoru s přibližně stejným objemem detekčních krystalů.
Český tým byl složen z jedenácti osob. Organizaci cvičení za českou stranu a předběžné vyhodnocení výsledků řešili příslušníci 314. centra výstrahy zbraní hromadného ničení v Hostivici. Za detailní vyhodnocení dat a jejich prezentaci byli zodpovědní specialisté ze Státního ústavu radiační ochrany (SÚRO). Vrtulník se čtyřčlennou posádkou poskytla 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely, její součástí byli také dva piloti a dále dva palubní technici.
Společným úkolem pro všechny týmy bylo nalezení dvou silných zářičů na cvičném polygonu o rozloze téměř 2500 km2, což odpovídá sedmi procentům rozlohy Švýcarska. Ke splnění tohoto úkolu bylo nutné prozkoumat celou oblast, zároveň nalézt oba zářiče a to vše v jeden den. Posádky byly omezeny operační výdrží vrtulníku ve vzduchu a dovolenými časovými okny pro provedení samotných letů, do kterých se započítával i čas nutný k dotankování a přelety mezi polygonem a letištěm. To vše bylo navíc podřízeno bezpečnosti letů. Obrovskou výhodou českého vrtulníku bylo, že dopolední i odpolední letové okno mohl využít bez nutnosti dotankování.
Český tým objevil jeden ze zářičů již na první lince monitorování. K jeho odhalení a nahlášení souřadnic došlo ihned na palubě vrtulníku. Druhý zářič se nacházel v oblasti zodpovědnosti jednoho z německých týmů a i ten byl nakonec včas nalezen. Největší úkol cvičení byl díky spolupráci všech týmů splněn beze zbytku. Únava ve tvářích pilotů byla jasně znatelná, pro specialisty na zemi však práce zdaleka neskončila. Pokračovala náročným vyhodnocením naměřených dat a poskytnutím výstupu ve standardizované formě tak, aby data všech týmů byla čitelná stejným způsobem.
„Česká letecká monitorovací skupina ve složení Armáda ČR a SÚRO je schopná plnit nejnáročnější úkoly monitorování radiační situace a její výsledky jsou srovnatelné s monitorovacími skupinami zahraničních států. V mnohém naše partnery i překonáváme, zejména s ohledem na využití potenciálu vrtulníku Mi-17 ze Kbel. V neposlední řadě se český tým zařadil do velice prestižního a úzkého klubu monitorovacích skupin schopných plnit úkoly na mezinárodní úrovni při zjišťování následků potenciální radiačních událostí, které by nerespektovaly hranice evropských států,“ uvedl ke cvičení nadporučík Jiří Komárek.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text a foto: npor. Jiří Komárek a Michal Voska, 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely