Cvičení českého vrtulníkového letectva ve francouzských Pyrenejích, které se uskutečnilo v první polovině září, bylo zabezpečeno dvěma vrtulníky Mi-171Š z náměšťské 22. základny vrtulníkového letectva a z kbelské základny dopravního letectva se do výcviku zapojil jeden vrtulník Mi-17 a jeden W-3A Sokol. Celkem se během dvou týdnů prostřídala stovka příslušníků leteckého a technického personálu z obou základen. Přepravu části cvičících a materiálu s předstihem zajistil transportní letoun C-295M. Díky tomu bylo možné na místě vše potřebné včas připravit na přílet vrtulníků.
Cílem cvičení bylo zvládnout a upevnit praktické dovednosti a návyky členů posádek při letové činnosti ve vysokohorském terénu, například přistání na plochách omezených rozměrů s nadmořskou výškou nad 2000 metrů nebo v nehostinném prostředí vysokohorských údolí. Toto cvičení má pro piloty velký význam, protože létání ve vysokých nadmořských výškách je ojedinělé svými podmínkami, které Česká republika neposkytuje. Hlavními specifiky létání ve vysokých nadmořských výškách jsou řídký vzduch, horské vzdušné proudy, výkyvy teplot, nedostatek vhodných ploch pro přistání, nebezpečné povětrnostní jevy, které ovlivňují rozhodování pilota při provádění přistávacích manévrů a celkový průběh a bezpečnost letu. Další oblastí výcviku je výběr vhodných ploch pro přistání ve vysokohorském terénu a následné přistání na nich.
„Prostředí poblíž místa cvičení nabízí širokou škálu ploch pro přistání v různých nadmořských výškách, proto je možné provádět výcvik postupně od jednoduchých až po ty složitější situace. Posádky tvořili kromě zkušených pilotů také noví piloti vrtulníku Mi-171Š a noví palubní střelci, kteří absolvovali výcvik ve vysokohorském terénu poprvé. Před samotným letem je potřeba vše tzv. nasucho nadrilovat. Zopakovat všechny procedury a zásady při výběru vhodných ploch a samotné přistání do ztíženého terénu ve vysokých nadmořských výškách. Palubní střelec musí být schopen poskytnout pilotovi správné informace týkající se například sklonu přistávací plochy, informovat o překážkách nebo ostrých kamenech. Bezpečné přistání do takového terénu je vždy o spolupráci celé posádky. Také jsme měli v Pyrenejích možnost vycvičit jednoho inspektora a tři instruktory létání,“ přibližuje podobu letošního výcviku velitel náměšťského kontingentu major Stanislav Fajmon.
Kromě pilotů se výcviku na letišti Sainte-Léocadie zúčastnili náměšťští příslušníci oddělení záchranné a výsadkové přípravy, kteří jsou běžně součástí tzv. pátrací a záchranné služby SAR. Ti na místě zdokonalovali výcvik záchranných činností, který byl zaměřen na výcvik slanění s vakuovou matrací i slanění a transport raněného na podvěsovém, třicetimetrovém laně. Toto lano se používá při záchranných pracích v momentě, kdy není možné použít palubní jeřáb. „Slaňovali jsme z patnácti metrů nad terénem ve výšce téměř 2400 metrů nad mořem. Velkým přínosem pro nás bylo, že v roli zraněného se ocitl někdo z létajících, který si mohl na vlastní kůži zažít to, co se děje s vrtulníkem i s raněným při vyzvednutí v terénu. Náročnou situací je moment roztočení vakuové matrace pod vrtulníkem a i to si piloti procvičili,“ vysvětluje jeden ze záchranářů z výsadkové služby z 22. základny vrtulníkového letectva. Záchranáři létali jak na vrtulnících Mi-171, tak na palubě záchranářského vrtulníku W-3A Sokol.
Na další snímky se můžete podívat – ZDE.
Text: kpt. Jindřiška Budiková, TID 22. zVrL /KuJ
Foto: 22. základna vrtulníkového letectva Náměšť nad Oslavou