
Japonské vzdušné síly na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století spoléhaly na tradiční výcvikové schéma založené na absolvování 80 letových hodin na pístovém typu Fuji T-3 a doplňkově i proudovém T-33 Shooting Star s následnými 70 hodinami na proudovém Fuji T-1A Hatsutaka pro letce přiřazené k taktickému letectvu. Tato osnova nahradila předchozí výcvik na amerických strojích T-34 Mentor, T-6 Texan a T-33 Shooting Star, a umožnila tak japonskému leteckému průmyslu zcela ovládnout výcvikové typy.
Jenže nástup nové generace letecké techniky plánovaný na osmdesátá léta kladl na výcvikový systém nové požadavky. Bylo zřejmé, že zejména stroj Fuji T-1A konstrukčně vycházející z první poválečné generace proudových bojových letounů do budoucna nenabídne žádnou přidanou hodnotu.
Text: Jakub Fojtík
Foto: Willy Dumonte, Niel Grant, JASDF
Více se dočtete v časopisu Letectví+kosmonautika 1/2026, který vyšel 7. 1. 2026.
Obsah L+K 1/2026 naleznete – ZDE